Španělsko

Geografie

Španělsko se rozkládá na 4/5 Pyrenejského (Iberského) poloostrova v jihozápadní Evropě. Na západě hraničí s Portugalskem, na severovýchodě s Francií a Andorou, a na jihu s Gibraltarem a Marokem (díky svým državám Ceutě a Melille na africkém pobřeží). Z východu jej omývá Středozemní moře, z jihu Gibraltarský průliv, ze západu Atlantský oceán a ze severu Biskajský záliv.
Je typické svou hornatostí – centrální část je tvořena náhorní plošinou Mesetou (suchou krajinou bez lesů, olemovanou horskými pásmy a rozdělenou Kastilským pohořím), která vyplňuje asi polovinu země a její průměrná nadmořská výška je mezi 600–800m, což ze Španělska dělá hned po Švýcarsku 2. nejhornatější zemí v Evropě. Na severu země se táhne kolem atlantického pobřeží Kantabrické pohoří a Pyreneje, které tvoří přirozenou hranici s Francií. Jih země zaujímá nízké horské pásmo Sierra Morena a především Bétický systém tvořený pohořím Sierra Nevada s nejjižnějším ledovcem v Evropě či nejvyšší horou Pyrenejského poloostrova – Mulhacén (3482 m). Ovšem nejvyšší bod kontinentálního a ostrovního Španělska Pico de Teide (3718 m) se nachází na Kanárských ostrovech.
Řeky a vodní toky ve Španělsku mají většinou během roku malý průtok, ale v měsících, kdy častěji prší, se jejich průtok zvýší nebo opět obnoví. Podle úmoří se řeky dělí na ty, které tečou do Atlantiku: Duero, Tajo, Guadiana, Mino a Guadalquivir (Guadalquivirská pánev je nejúrodnější oblastí v zemi), nebo do Středozemního moře: Ebro. Nejdelší řeka Iberského poloostrova Tajo rozděluje zemi na 2 části – na „zelené Španělsko“ (España verde), které je typické svou hornatostí a zalesněnými plochami, kde často prší, a na „suché Španělsko“ (España seca), které je naopak tvořené spíše nížinami a suchými travnatými planinami s malým množstvím srážek.

Alcazar, autor: Alaskan Dude

Podnebí

Španělsko leží v subtropickém pásu. Na severozápadě převládá podnebí oceánské s mírnými zimami a chladnějšími deštivými léty. Ve španělském vnitrozemí panuje kontinentální podnebí, které je charakteristické mrazivými zimami a horkými léty většinou bez srážek. Během dne a noci dochází k teplotním výkyvům. Na východním a jižním pobřeží panuje přímořské klima s teplými zimami a horkými léty s vysokým počtem slunečných dnů.

Administrativní zřízení

Hlavou monarchie je Španěly velmi oblíbený král Juan Carlos I. z rodu Bourbónů spolu se svou ženou Sofií. Výkonná moc je v rukou vlády a premiéra José Luis Rodrígueze Zapatera (PSOE), po volbách 2008 znovuzvolený, a zákonná moc patří dvoukomorovému parlamentu (Cortes Generales), jenž se skládá ze Sněmovny a Senátu. Španělsko je rozděleno do 17 autonomních oblastí (Comunidades Autónomas) s  hlavními městy a 2 autonomních měst. Tato autonomní společenství, které se dále dělí na 50 provincií, mají různě rozsáhlé legislativní a výkonné pravomoce s vlastní vládou a parlamentem.

Obyvatelstvo

Podle statistických údajů z roku 2008 žije ve Španělsku přes 46 miliónů obyvatel, z toho 74% jsou Španělé (españoles), 17% Katalánci (catalanes), 6% Galicijci (gallegos) a 2% Baskové (vascos). Další důležitou skupinu obyvatel tvoří Romové (gitanos), kteří pro zemi nejsou takovým problémem jako imigranti z Afriky. Španělský národ patří mezi nejvíce věřící na světě, celých 76 % se hlásí ke katolické církvi. Největší hustota zalidnění je podél pobřeží, naopak nejméně lidí se nachází v centrální části, vyjma hlavního města Madridu, kde žije přes 6 miliónů obyvatel.

Madrid, autor: Fr Antunes

Historie

První zmínky o španělském území se datují od 3. tisíciletí. Původními obyvateli se označují kmeny Iberů a Keltů (tzv. Keltiberové). Před příchodem Římanů ve 3. stol. př. n. l. poloostrov obývali Féničané, Řekové a Kartaginci. Od  5. stol. téměř celou Hispánii ovládli Vizigóti, kteří v 8. stol. museli ustoupit arabským vojskům. Arabové své nové území rozdělené na kalifáty ovládali až do 14. stol, kdy pod vlivem reconquisty (znovudobývání) se spojily dva státy Kastilie a Aragonie, již daly vzniknout jednotnému, silně katolickému Španělsku. 16. stol. je obdobím velkých zámořských objevů, kdy Katoličtí králové podporovali cestu Kryštofa Kolumba, který 12. 10. 1492 objevil Ameriku. V 16. stol. se království stává evropskou velmocí tzv. „Zemí, kde slunce nezapadá”. Ovšem v následujících století se Španělsko ocitá ve velké krizi – po vymření Habsburků začíná boj o dědictví španělské, je nastolen absolutismus a země je sužována napoleonskými válkami, což přivodí špatnou hospodářskou situaci a ztrátu zámořských kolonií. Během let 1936–1939 ve Španělsku probíhá občanská válka vedená fašistickým vůdcem Francem, jenž poté vládl zemi až do své smrti v r. 1975. Jako „svého“ nástupce – krále si vybral Juana Carlose I., který v r. 1978 přijal novou (demokratickou) ústavu platnou dodnes.

Základní informace o Španělsku

Autor textů a fotek je Eva Chovanová.