Rakousko-Uhersko

Rakousko-Uhersko bylo označení státního útvaru, který fungoval mezi lety 1867 až 1918. Rakousko-Uhersko bylo vytvořeno po prohrané rakousko-pruské válce a to spojením dvou celků – Předlitavska a Zalitavska (Rakouska a Uherska). Označení Rakousko-Uhersko je nám známo dodnes, jelikož tento státní celek prožil také svou dobu slávy, o které se děti dnes učí ve školách.

Mapa Rakouska-Uherska, autor: AlexD

Unie dvou celků

Spojením Království a země v říšské radě zastoupené a Uherského království a dalších zemí s ním spojených personální unií, neboli spojením v Rakousko-Uhersko, vznikl nový státní celek, kterému vládl jediný panovník z habsbursko-lotrinské dynastie a měl společnou zahraniční politiku, finančnictví i vojenství. Každý z obou států měl samostatnou vnitřní vládu a sněm, který řídil ostatní záležitosti odděleně. Panovník, který byl během zrodu Rakousko-Uherska na trůnu, byl František Josef I. Nový státní celek se již od svého počátku setkával s nejrůznějšími problémy, které plynuly také z velké rozmanitosti obyvatel žijících v Rakousko-Uhersku.

O Rakousko-Uhersku

Hlavním městem nového státního útvaru se stala Vídeň a celé území mělo rozlohu téměř 700 tisíc kilometrů čtverečných. Co se národnostního složení týče, bylo Rakousko-Uhersko velmi rozmanité. Žili v něm Němci, Češi, Poláci, Maďaři, Ukrajinci, Rumuni, Rusíni, Chorvati, Srbové, Slováci, Slovinci, Italové, Židé a ještě další menšiny. Z toho vyplývá, že i jazyková různorodost byla nevšední. Prakticky každý národ hovořil svým vlastním jazykem. Státní náboženství bylo římskokatolické, ale setkali jsme se i s mnohými dalšími, kterými byly kupříkladu řecké katolictví, pravoslaví, protestanství a další. V roce 1905 žilo v Rakousko-Uhersku kolem 49 milionů obyvatel a nejvíce z nich se přihlásilo k používání německého jazyka, polštiny a češtiny.

Rakousko-Uherský panovník, autor: Thomas Roche

Karel I. vládnoucí Rakousku-Uhersku

Novým a posledním císařem Rakousko-Uherska se stal prasynovec Františka Josefa I., tedy Karel I. Byl to vzdělaný, rozvážný a velmi schopný vladař, který se spolu se svou manželkou Zitou Burbon-Parmskou nechal korunovat v chrámu svatého Matyáše na krále a královnu. Zavražděním následovníka rakouského trůnu se rozpoutal kolotoč událostí, kterými se Karel I. bezúspěšně snažil zrovnoprávnit všechny národy žijící v zemi. Výrazné konflikty Rakouska-Uherska s ostatními evropskými zeměmi nakonec donutily Karla I. ke kapitulaci Rakouska-Uherska a jeho sestoupení z trůnu, ačkoliv se ho nikdy oficiálně nevzdal.