Kuchyně

Indonéská kuchyně se řadí mezi kuchyně orientální, ale na rozdíl od ostatních kuchyní světa je značně specifická – a to především svou nejedností. Liší se totiž region od regionu Obecně se ale dá říct, že indonéskou kuchyni můžeme rozdělit na dvě větve – Javánskou a Západosumatránskou. Kuchyně na Jávě je typická spíše jemnějšími chutěmi a celkově preferuje sladší chutě. Oproti tomu Západosumatránská je vesměs pálivá. Nehledě na typ kuchyně je dominantní surovinou rýže. Ta se podává s masem a zeleninou. Jednou z hlavních přísad je pak samozřejmě i koření, především chilli.

Koření

Krom chilli se používají, Evropanům málo známé, druhy koření a kořenící směsi jako: Kurkuma (neboli indický šafrán, používá se často k zahuštění želvích nebo rybích polévek), makadamské ořechy, sladké sójové omáčky nebo sambal (velmi ostrá směs sekaných rajčat a mletých chilli papriček). Obecně se ale dá říci, že chilli patří mezi ty nejužívanější – pokud není turista na ostrá jídla zvyklý, může to být pro něj „ostrá“ zkušenost.

indonézské koření, autor: Sakurai Midori

Maso

Zpracování masa je v podobě nejrůznějších směsí, samozřejmě v kombinaci se zeleninou – ve světě asi nejznámějším jídlem je pak Nasi goreng – tradiční smažená rýže se zeleninou a chilli papričkami. Je možné na něho narazit i ve variantě s kuřecím masem ( popřípadě masové směsi). Variací na Nasi goreng je Mie goreng, ve kterém je rýže pouze nahrazena smaženými nudlemi. Nesmí chybět ani ryby – asi nejznámější je ikan goreng, což je smažená ryba. Postup vaření i typy příloh se liší podle regionu, takže je možné na ni narazit v mnoha obměnách. Indonésie také nabízí širokou paletu ovoce.

indonézské maso, autor: hellochris

Ovoce

Pro turisty bývá často zážitkem navštívit místní trhy, kde se setká s pro něho doposud neznámými druhy ovoce. (Totéž platí ale i pro jiné suroviny jako koření, maso, zeleninu,..). Jedním z rozšířených je například avokádo (pochází sice původem z Mexika, ale v Indonésii je velmi oblíbené), ze kterého místní nazývají „máslovým ovocem“ a ze kterého připravují koktejly. Další, pro turisty známým druhem ovoce je pak kokos. Kokosové palmy jsou všude v Indonésii značně rozšířené, proto je kokos jednou z častých surovin. Kokosová dužina se využívá k vaření, z listů se pletou košíky, hnědá vlákna slouží k výrobě kartáčů a košťat, kokosové dřevo je zužitkováno na stavbách a na výrobu nábytku a usušené listy palem se dají použít jako střešní krytina. Pro turisty příliš neznámým ovocem je pak Duren (Durian) – jedná se o těžké plody velmi intenzivního zápachu (dokonce je zakázáno se s ním pohybovat v některých veřejných prostorách jako jsou letadla nebo hotely). V období sklizně se dá durian sehnat v každém obchodě, kde je speciálně ošetřen aby nezapáchal. Při otevírání se ale zápach uvolní. Spousta turistů se mu proto raději vyvaruje, zápach rukou a z úst jim za to nestojí.

tržnice s ovocem, autor: mattjlc