Doprava

Spousta z nás bere dopravu jak způsoben dostání se z bodu A do bodu B. Mnoho z těch, kteří Indonésii navštívili a mohli využít místní dopravu tvrdí, že i samotná doprava je v Indonésii silným zážitkem. Způsobů jako se po Indonésii pohybovat je několik – tradičně je to autem, autobusem, vlakem, lodí, letadlem nebo taxíkem. Těmi netradičnějšími variantami jsou ojeky, bema nebo cidoma. Pro dopravu mezi hodně vzdálenými místy lze využít místní letecké linky. Jejich síť je velmi hustá ( největšími společnostmi jsou Garuda a Merpati).

Autem

Doprava autem je spíše pro odvážnější turisty nebo pro ty, kteří již tuto zkušenost mají. V Indonésii totiž platí dost specifická pravidla – to jsou typická tím že prakticky neexistují. Silnice jsou velmi rušné, je zde velké množství dopravních prostředků, respektování semaforu se příliš nedodržuje, pokud řídí dopravu policista není ani tehdy záruka, že projedete bezpečně, obecně se dá říci, že platí pravidlo – kdo má větší auto a víc troubí, ten má přednost. Proto se spíše doporučuje si po dobu pobytu pronajmout auto i s řidičem. Cena za tyto služby se může jevit vysoká, ale většinou se počítá se smlouváním. Jednou z možností je využití i autostopu – opět se doporučuje spíše pro zkušenější turisty nebo ty, kteří dobře poznat místní mentalitu.

Taxi, autor: celica21gtfour

Trajektem

Mezi všemi ostrovy jezdí pravidelně levné trajekty společnosti Pelni, která ale jízdní řády mění každý měsíc. Výhodou je, že koupě jízdenky je možná skoro v každém městě a to ne jen v blízkosti pobřeží. Krom této společnost poskytují své trajekty i jiné společnosti, které ale nejsou natolik známé a je těžké zjistit jejich jízdní řád.

trajekt, autor: Chumwa

Vlakem

Pokud se turista rozhodne cestovat vlakem, je limitován pouze jedním místem – Jávou. Další omezení přijde z hlediska jízdního řádu – vlaky totiž vyjíždí pouze dvakrát denně. Výhodou je že železnice pokrývá značnou část ostrova a proto je možné vlakem se poměrně daleko. Vlaky se dále dělí podle kvality – od třídy Ekonomi ( nejlevnější, nejhorší a i nejpomalejší), přes Bisnis ( vyšší cenová kvalita, srovnatelná s našimi nejhoršími vlaky) po Eksekutif ( ceny jen o málo nížší než letenka, lůžkové vagóny).

Železniční doprava, autor: Sakurai Midori

Místní dopravou

Skutečnou specialitou jsou ale místní dopravní prostředky. Ty jsou k vidění většinou ve větších městech, kde si je místní upravili tak, aby odpovídali chaotickému provozu. Ojek – jedná se o taximotorku, ve větších městech je i registrovaná. Turisté si je mohou zapůjčit, součástí ceny je pak i přilba. Nepraktičnost je v tom, že pokud ji turista neumí ovládat tak si zaplatí i řidiče, zbývá tak pak ale pouze jedno místo k sezení. Cidomo – jedná se o poměrně pomalý způsob přepravy, konkrétně o dvoukolový vozík se střechou tažený poníkem. Bemo – poměrně rozšířený druh dopravy- minibus s předem danou trasou, který se ale rozjede teprve tehdy, když je dostatečně obsazen. Nemají ale jízdní řády, proto je nutné řidiči zaplatit na místo, kde nás má dovést, dále jsou ceny vždy smluvní, proto se na první pohled jeví jako drahý způsob přepravy. Ve skutečnosti se dá cena usmlouvat o více než polovinu. Oproti cestování Bemem mohou turisté využít cestování klasickými autobusy. Ty jsou relativně srovnatelně s úrovní ve světě, jsou docela pohodlné, ale výrazně dražší než Bemo.