Bulharsko

Bulharsko bylo dlouhá léta opomíjenou a podle mnohých k dovolené naprosto nevhodnou přímořskou zemí. V dobách tuhého socialismu tomu tak možná bylo, ale dnes je tento sluncem a nekončící zelení zalitý stát jednou z nejpřívětivějších destinací pro letní prázdniny v celé Evropě. Místní pláže jsou hodnoceny jako jedny z nejkrásnějších a nejčistších v regionu a honosí se dokonce Modrou vlajkou jako důkazem jejich kvality.

Geografie

Bulharsko se rozkládá téměř na 111 tisících kilometrech čtverečných v jihovýchodní části Evropy zčásti na březích Černého moře. Jejími bezprostředními sousedy jsou, kromě modravých mořských dálek, Turecko na jihovýchodě, vedle něj pak Řecko, Západní hranici pak Bulharsko sdílí s Srbskem a Makedonií. Severní hranici s Rumunskem tvoří z velké části evropský veletok Dunaj.
Dunaj se v Bulharsku vlévá do Černého moře. Druhá největší řeka Marice pak patří k úmoří Egejského moře.
Převážná část zdejšího povrchu je hornatá. Nejvyšší místní horou je Musala měřící 2925, jíž nalezneme v pohoří Rila nedaleko hlavního města Sofia. Je zároveň nejvyšší horou celého Balkánu. Zajímavé je, že v 1949–1962 ztratila hora na čas své manské pojmenování (Mus Allah – Alláhova hora) a byla ověnčena Stalinovým jménem.
Rodopský horský systém je zde reprezentován pohořími Pirin a Rodopi, středem země se pak od Srbských hranic táhne dlouhé pohoří Staré hory (Stara planina) patřící do Karpatského horského masivu.

Obyvatelstvo

V Bulharsku žije jen přibližně 7 262 000 obyvatel. Převážná část z místních je bulharské národnosti. Nejpočetnější menšinou jsou Turci, jichž zde žije asi 8,5 % z celkového počtu obyvatel. Přibližně poloviční je pak počet Romů (4,1 %).
Z náboženství je zde nejoblíbenější pravoslavné, které vyznává 82 % věřících. 12 % vyznává jako svou svatou knihu Korán a jen 1,2 % je katolického vyznání.

Historie

Prapůvodními obyvateli dnešního Bulharska byli Thrákové, kteří zde žili až do 6. stol. n. l., kdy byli postupně poslovanštěni a asimilováni kmeny přicházejícími sem odjinud. 9. stol znamenalo jejich úplný konec a jejich přeměnu v nově se formující bulharský národ.
Souběžně s Thráky bychom zde ale mohli najít také řecké a později i římské osady zakládané při jejich kolonizaci pobřeží Černého moře.
Části dnešního Bulharska také patřily k mocným říším jako byla ta Alexandra Velikého nebo o několik století později římská říše.
V 7. století našeho letopočtu se mocnému chánu Asparuchovi podařilo sjednotit zdejší kmeny a založit tak první samostatný státní útvar. Jeho říše (ovšem už s jinými panovníky)ú vydržela až do roku 1018, kdy byla většina bulharského území dobyta byzantskými vojsky vedenými Basileem II. Druhá etapa samotné Bulharské říše se datuje od roku 1185, kdy se zdejší knížata vzbouřila proti Byzanci, až do roku 1422, kdy se tento státní útvar rozpadl a jednotlivé části byly postupně uchváceny mnohem mocnější Osmanskou říší.
Nová vlna bojů za samostatnost a národní sebeurčení přichází až v 18. století. Otevřený boj proti osmanskému útlaku tzv. Dubnové povstání v roce 1876 je sice ještě krvavě potlačeno, ale samostatnost je již blízko.
O rok později totiž Turky poráží Rusko v rusko-turecké válce a zanedlouho si Bulhaři zakládají vlastní knížectví. V roce 1905 pak kníže Ferdinand vyhlašuje úplnou nezávislost na Osmanské říši a stává se prvním bulharským carem.
Již v roce 1912 bojují Bulhaři proti Osmanské říši v první balkánské válce. V první světové válce si nezvolí zrovna šťastně válčící stranu, ke které se přidají, a po boku ústředních mocností ji prohrávají.
Druhou světovou válku začalo sice slibně vyhlášením neutrality, ale později se Bulharsko přidává na stranu Německa. V roce 1944 je obsazeno vojsky Sovětského svazu, i když mezi nimi nikdy nebyla vyhlášena válka. Přechází tedy na stranu spojenců.
Od roku 1946, kdy zde byla vyhlášena republika do roku 1989 zde, jako v celé východní Evropě, vládne komunistická strana.
Od nástupu demokracie v roce 1989 udělalo Bulharsko ohromný krok kupředu. Také proto se stalo v roce 2004 členem NATO a od roku 2007 patří ke členským zemím EU.

Autorem článku je Jan Šimeček