O americkém Západě

Západ je klíčovým pojmem americké historie a národní identity. Proto ho také Američané píšou obvykle s velkým písmenem. Hlavně pod vlivem legendárního stopaře, lovce, bojovníka a později úspěšného producenta a provozovatele velkolepých show Buffalo Billa (vlastním jménem William Cody) se už koncem 19. století zažil termín „Divoký Západ“. „Buffalo Bill’s Wild West“ show předváděla jezdecké a střelecké umění indiánů i bledých tváří.

Plakát na Buffalo Bill Wild West – Kongresová knihovna USA

Byl to spektákl v cirkusovém duchu, ve kterém účinkovaly desítky skutečných indiánů včetně legendárního vítěze bitvy u Little Bighorn Sedícího býka. Vrcholem představení byly rekonstrukce skutečných událostí, které se zapsaly do historie mladých Spojených států. Kritici nad tou podívanou ohrnovali nos, ale získala si nadšené davy diváků nejdřív v USA samotném a později také v Evropě. V Londýně se na ni přišla podívat i britská královna Viktorie, v Římě tehdejší papež Lev XIII. Za zmínku stojí, že ji na začátku dvacátého století mohli vidět také diváci v Čechách a na Moravě. Ale tohle téma si nechám pro jiný blog.

Buffalo Bill Wild West – plakát z roku 1890 – Kongresová knihovna USA

Názory na Buffalo Billa nejsou dnes jednotné. Někteří lidé ho považují především za vychloubačného zabijáka bizonů a vykořisťovatele indiánů, jiní ho za skoro mýtickou postavu americké historie, pravzor samostatných a statečných dobyvatelů divočiny. Těžko mu ale někdo může upřít velmi zásadní roli, kterou sehrál on sám a jeho představení při zrození legendy o životě na americkém Západě, kterou pak dál šířily knihy a filmy, která se ujala po celém světě a se kterou se nejenom Američané do značné míry ztotožňují.

TIP: Objevte půvab západu USA – Los Angeles, Grand Canyon, Indiánský Monument Valley a další na jednom ze zájezdů do USA.

Národ potřebuje vlastní mýty a pověsti

Každé společenství lidí si vytváří vlastní identitu za pomoci sdílených příběhů z minulosti. Platí to i o národech, které se obvykle pyšní svými pověstmi a učí o nich povinně ve školách. Řekové mají své báje, Angličané legendu o Králi Artuši a epos o Beowulfovi, my Češi Staré pověsti české. Američané se jako samostatný a svébytný národ začali cítit až mnohem později a na rozdíl od Evropanů se nemohli opírat o mnoho století sdílené historie. Pro vytvoření vlastní zdravé identity nicméně potřebovali vlastní příběhy, legendy a mýty. A k tomu jim pomohlo právě období překotného osídlování Západu hlavně ve druhé polovině devatenáctého století. Romantická představa dobývání malebné a drsné krajiny k tomu přímo vybízela.

William F. Cody alias Buffalo Bill – Kongresová knihovna USA

Je celkem vedlejší, že realita života na Západě byla obvykle mnohem prozaičtější, než jak ji představovaly knihy a westerny. Kolty i pušky byly většinou nepřesné a nebezpečné zbraně, které zranily a zabily stejně ne-li víc lidí nešťastnou náhodou při nehodách než při soubojích „z očí do očí“. Podle historiků se střílelo na Západě spíš někde ze zálohy a obvykle do zad. Koneckonců, my Češi dnes asi také už moc nevěříme, že třeba Horymír opravdu na svém koni Šemíkovi přeskočil z Vyšehradu Vltavu a odcválal směrem k Radotínu. Kouzlu téhle pověsti to ale nijak neškodí. A podobné je to s legendami o Divokém Západě.

Hledá se Západ

Zajímavé ale je, že Američané nemají tak úplně jasno, kde ten mýtický Západ vlastně leží. První Evropané, kteří se po několika generacích začínal cítit Američany, se nejdřív usazovali jen na východním pobřeží a naprostá většina z nich žila na úzkém pruhu území širokém ne víc než pár desítek kilometrů od Atlantiku. Do konce 18. století začínala divočina v Apalačském pohoří a Západ, pro který se vžil termín „Frontier“ (česky Hranice) začínal tedy prakticky za humny. Ještě v první polovině 19. století byl americký Západ na východní straně Mississippi ve státech jako Kentucky, Ohio nebo Indiana, které se dnes už rozhodně za Západ nepovažují. Hranice se tak postupem času posouvala a ani lidé, kteří se dějinami Západu profesionálně zabývají, nejsou jednotní v tom, o kterém území je vlastně řeč.

Historikové Robert V. Hine a John Mack Faragher napsali v roce 2000 společně knihu Hranice, zkrácené dějiny amerického západu, která je dodnes základní učebnicí studentů dějin na mnoha amerických univerzitách. Zmiňují v ní průzkum provedený mezi historiky, spisovateli a editory v devadesátých letech minulého století. Asi polovina z nich měla za to, že Západ začíná na řece Mississippi nebo Missouri. Jiní byli přesvědčení, že je to až na začátku velkých plání nebo spíš na východním podhůří Skalistých hor. Většina se shodla na tom, že Západ končí až na pobřeží Tichého oceánu. Ale značný počet upozornil na to, že se státy na pacifickém pobřeží nedají považovat v historickém smyslu za Západ. Jeden z nich, významný akademik Robert G. Ahearn například poznamenal, že by Kalifornii na Západ nepustil ani kdyby ho k tomu nutili.

Pro evropské osadníky putující z od Atlantiku na Západ bylo jasné aspoň směřování jejich osídlení. Ale Západ osídlovali také Hispánci přicházející z Mexika, pro které by to tedy byla spíš oblast „Divokého Severu“, než Západu. A nezanedbatelnou část prvních bělošských obyvatel tvořili na Západě kanadští Métisové, míšenci obvykle francouzských otců a domorodých matek. Pro ně to bylo pro změnu osídlování Jihu. A pro Číňany a jiné asijské přistěhovalce to znamenalo cestu na Východ. Tohle proměnlivé a pro našince nejednoznačné teritoriální vymezení toho, co byl a je americký Západ, se může zdát trochu matoucí. Historii a identitu téhle části Ameriky to na první pohled komplikuje, ale také ji činí ještě zajímavější. Nese v sobě totiž skrytý jednotící smysl, který pomáhá většině Američanů, aby se s myšlenkou a legendami Západu ztotožnili. Protože v jejich obrovské zemi, bylo vlastně každé území kdysi tím pravým a mýtickým „Západem“.