Nacházíte se: Úvodní stránka > Města a místa > Jednodenní průvodce krásami Olomouce
Dne 6.10. jsme s našim redaktorským týmem podnikli presstrip do Olomouce a tady je report. Na začátek jen pro ujasnění – presstrip je pracovní výlet redaktorů, kteří jsou pozváni magistrátem či jinou institucí do nějakého města či země, tam je provedou, pohostí a na oplátku pak redaktor o tomto výletě napíše článek. Docela zajímavý nápad, co říkáte?
Sobota ráno, nepříjemný zvuk budíku po pár hodinách spánku, šero a úvahy o tom, co že je to vlastně dneska za den. No jo, sobota. No jo, vždyť my jedem na ten presstrip do Olomouce! O hodinu později už sedíme v autě směr střední Morava a počasí nám slibuje krásný slunečný den. Na Horním náměstí máme sraz s našimi průvodci, Mgr. Terezou Zajíčkovou a Mgr. Oldřichem Břenkem. Na pohled příjemní, mladí lidé, a sympatie snad byly na obou stranách. Po seznámení vyrážíme na prohlídku městem. Nejprve se ale podíváme na zmenšený model města přímo na náměstí, který slouží také jako jakási mapa, ať víme, kudy naše cesta městem povede.
Nejprve se zastavujeme u orloje, který je na náměstí přímo na radnici. Ukazuje čas, den, měsíc a spousty dalších věcí. Na rozdíl od toho pražského je lépe vidět a i když na něm jsou socialistické dělnické motivy, tak určitě stojí za zhlédnutí. Od orloje pokračujeme ke kašně, která je připomínkou dob, kdy na Moravu došli Římané. Nazývá se Caesarova kašna a je jednou z dominant náměstí. Pak pokračujeme dále po náměstí směrem k další kašně. Ta se jmenuje Ariónova, je poměrně nová (z roku 2002) a je v ni hned několik soch, nejvíce nás zaujala velká socha želvy, která je i před fontánou. Slouží také jako brouzdaliště pro děti a v parných letních dnech se možná rádi zchladí i dospělí. Od kašny je krásně vidět na sloup Nejsvětější trojice, který měří 32 metrů a dokonce je v něm kaple. Všímáme si také krásných domů na náměstí a tradičních kaváren.
Pomalu se otepluje, na náměstí stavějí prodavači stánky a my postupujeme směrem k Dolnímu náměstí. Průvodce nám ukazuje dům se sochou koníka, opředený pověstí, podle které se žena žijící v tomto domě zamilovala do mladého pána, který ji však přehlížel. S pomocí babky kořenářky namíchala koktejl, po jehož vypití se do ní měl mladý muž zamilovat. Sklenici s nápojem nechala na stole, kolem kterého šel po chvíli podkoní s vědrem s vodou pro koně. Zavadil o sklenici s nápojem, ten se rozlil a pár kapek spadlo i do vědra. Podkoní se lekl, popadl vědro a utíkal do stáje. Jako první se napil černý kůň, který se hned zamiloval do mladé ženy a běžel do domu. Žena pochopila, co se děje a snažila se zavřít ve svém pokoji, kůň ji ale stále pronásledoval. Jenže než stihla zavřít dveře, kůň vběhl tryskem do pokoje, nestačil už zabrzdit a uvízl v okně. Nemohl tam ani zpět, a tak musel být utracen. Na počest této události nechali majitelé ozdobit dům sochou koníka a od té doby neřekne domu nikdo jinak než „U černého koníčka“.
Několik kroků dále je dům U červeného volka. Dříve v něm byla jatka, ale díky nepříjemnému zápachu a mouchám byla zrušena a dnes je v přízemí domu příjemná restaurace. Postupujeme dál a přicházíme k Mariánskému sloupu na Dolním náměstí. Na tom nás zaujala díra, kterou tradičně prolézají studenti, kteří chtějí úspěšně absolvovat na Univerzitě Palackého. Škoda jen, že se zrovna opravovala dlažba, rádi bychom si sloupem taky prolezli, jen tak pro jistotu.
Pokračovali jsme dále centrem až k vile Primavesi.
Nádherná vila, která v průběhu let sloužila různým účelům, stojí
u parku a historických církevních budov. Pak jsme minuli jezuitský konvikt
a pokračovali dále historickou částí. Počasí nám mezitím ukázalo
krásný slunečný podzim, a tak se po městě chodilo hezky a díky
tradičnímu víkendovému odlivu studentů nebyly ani ulice nijak přeplněné.
Pomalu se kolem univerzitních budov dostáváme Olomouckému
arcibiskupství. Máme povolení jít s průvodcem samostatně, bez
větší skupiny, a tak si užíváme krásné zdobené interiéry, místnost,
kde byl na návštěvě papež, židle, které si zahrály ve filmu Mozart,
pohovku, na které seděl Václav Havel a zeď vedlejší budovy kasáren,
která stojí paláci přímo před okny. Tu tam nechala postavit Marie Terezie
natruc arcibiskupovi za to, že jí nechtěl půjčit kočár.
Arcibiskupský palác má otevřeno od května do září
v úterky až neděle od 10 do 17 hodin, v říjnu až dubnu je otevřeno
o víkendu ve stejnou dobu. Více zde: http://arcibiskupskypalac.ado.cz/.
Pokračujeme dále a prohlížíme si katedrálu sv. Václava s relikviemi umučeného Jana Sarkandera a také je zde uschována kapka krve papeže Jana Pavla II. Vedle katedrály stojí tzv. Olomoucký hrad, který je národní kulturní památkou. V něm jsme zhlédli starobylý kočár, šperkovnici a muzeum madon, tedy Panen Marií s malým Ježíšem. Prohlédli jsme si i zachovalé sklepní prostory s románskými prvky a shlédli z terasy hradu dolů do parku. Vstup do krypty v katedrále sv. Václava je možný od května do října po- st od 10 do 17 hodin, čt od 9 do 16 hod, pá-so od 9 do 17 hod a v neděle od 11 do 17 hodin.
Následoval oběd v jezuitském konviktu a na to, že byl říjen, jsme si
jej dali venku na zahrádce, či spíše nádvoří. Po obědě vyrážíme
tramvají kousek dále z centra, a totiž na výstavu lokomotiv a veteránů.
U aut starých mnohdy i sto let pobíhali jejich majitelé v dobových
oblečcích a v nedaleké hale byly k vidění nejrůznější lokomotivy, od
parních po dnešní elektrické. Zážitek to byl zajímavý nejen pro
milovníky „mašinek“ a aut. Součástí byla i možnost projet se ve vlaku
taženém parní lokomotivou. Asi patnáctiminutová trasa byla doprovázená
houkáním lokomotivy a lehkým deštíkem z vodní páry. Čas utíkal ale
rychle, takže jsme spěchali zpátky na tramvaj, ať stihneme další program.
Výhodou byla karta, kterou jsme dostali v infocentru, a která nám
zaručovala volné vstupy na památky a dopravu po městě zdarma.
Otevírací doba veteran areny je v sezóně (1.4.-30.9.) úterý až neděle
od 10 do 17 hodin, po zbytek roku pak od středy do neděle ve stejný čas.
Pro více informací přidáváme odkaz: http://www.veteranarena.cz/cs/.
Uličkami mezi domy přicházíme zpět na Horní náměstí a čeká nás
výstup na radniční věž. Schodů bylo hodně a sil po celém dni málo, ale
přesto jsme úspěšně dosáhli vrcholu radniční věže. Průvodce nám
ukázal také komůrku věžného, který se kdysi o věž staral. Díky
nádhernému počasí jsme viděli celou Olomouc a okolí, na horizontu jsme
poznali Jeseníky a všechna místa, které jsme ten den navštívili, byla jako
na dlani. V prostorách radnice, která je vlastně magistrátem, jsme také
mohli vidět dobové fotografie z různých období.
Radniční věž je přístupná v letní sezóně 6× denně v rámci
prohlídky Olomouc v kostce, mimo sezonu pak 2× denně v 11 a v 15 hodin
prostřednictvím organizovaných výstupů (ty organizuje olomoucké
informační centrum). Vstupné činí 15 Kč na osobu, pro děti a studenty
10 Kč.
Po návratu zpět na náměstí následoval zhruba hodinový rozchod, při
kterém jsme si, unaveni celodenní prohlídkou, jen tak sedli na náměstí a
zaposlouchali se do folklorních písní, které hrály nejrůznější soubory
v rámci slavností vína. Po hodince jsme se sešli znovu s průvodci a
zamířili do restaurace u červeného volka (stránky zde : http://www.ucervenehovolka.cz/) , kde
jsme si dali večeři a popovídali si o uplynulém dni. Závěrem celodenního
programu byl koncert v chrámu sv. Mořice (více o chrámu
zde: http://www.moric-olomouc.cz/).
Varhany, zpěvy a plně obsazené lavice potvrzovaly, že Olomouc je centrem
českého církevního života.
Výlet se nám bezpochyby líbil. Olomouc je město plné milých a
příjemných lidí. Nespěchají, usmívají se. Na každém rohu spatříte
kousek historie, každý dům má svůj příběh. Olomouc je na rozdíl od
jiných měst prostě trošku jiná. Krásná. Pro více informací navštivte
turistické stránky města olomouc http://tourism.olomouc.eu/.
Cestování patří k fenoménem této doby. Vyberte si i vy příjemné ubytování přímo od majitele na stránkách www.MegaUbytko.cz a www.MegaUbytovanie.sk.
Turisimo.cz
Přebírání textů z těchto stránek je bez svolení autora trestné.
CMS vytvořilo amedio.cz.