Příště rovnou na Ko Phangan! a Sloni, vlny a jiné divy - 26. díl Thajské expedice

Příště rovnou na Ko Phangan!

Tak policajti pry prijeli v noci jeste jednou, aby se omluvili za to, ze se v jejich zemi krade (nebo tak nejak jsem to pochopil). Jedla vam pry brzy napise vic o vysetrovani kradeze thajskou policii. Vecer jsme se s Honzou vypravili na mistni party. Nekde jsme dostali letacek, na kterem stalo, ze se nekde na ostrove bude dit nejaka hudebni akce a vzhledem k tomu, ze jsme byli zrovna spravne naladeni – jsme si to nemohli nechat ujit. Akce se konala v hlubokem palmovem lese na paloucku. Zni to poeticky, ze? Na tehle akci hral jen psy-trance. Nejvic jsem obdivoval jsem silu soundsystemu, protoze ten na me udelal maximalne dobry dojem. Reproduktorova stena vysoka pres 2 metry a siroka zhruba 6 metru, to cele dvakrat. No radost poslouchat. V prubehu noci jsme si odskocili do mistni pobocky 7Eleven, abychom poznali romanitost zdejsiho sortimentu. Nejvic jsem zkonzumoval tech malych decovych RedBullu. Bylo jich spolu s vodkou asi 7 nebo tak nejak. No srandy kopec.

Problem nastal, kdyz jsem chtel jit nad ranem spat a ono to neslo. Ty redbully me nenechaly, takze jsem tuto noc kompletne vynechal. Po probuzeni ostatnich jsme se vydali lovit dalsi cache. Ta nas zavedla na dalsi super kopec, do ktereho jsme funeli jak parni valce. Nenasli jsme bohuzel nic. Hned jsme museli jet doplnit zasoby piti, protoze hic, ktery nas na kopci zastihl, byl opravdu znicujici. Nasli jsme uplne uzasnou plaz,ktera me naprosto dostala. Nikde ani noha, nikde ani ruka. Voda azurova, bez vln, pisek opet bily, nadherny. Jsem definitivne presvedceny o tom, ze ostrov Koh Phangan bude ten, na ktery se vratim. Ten jediny z celeho Thajska ma totiz uplne super atmosferu a krasnou prirodu. Na zacatku tohoto blogu jsem psal o RNZ. V prubehu celeho vyletu tenhle pojem nabral asi deset ruznych urovni intenzity a sam za sebe Koh Phanganu davam 10/10. Treba s Koh Samui mi pripada nesrovnatelne jinaci. Jak to zase rict.

Mam ted trosku spankovy deficit, takze mi to moc nemysli a na tom psani je to znat. Leze to ze me jak z chlupate deky. Dneska tady nekolikrat prselo, slejvaky jak prase. Verte nebo ne, tady je krasne i kdyz prsi! a myslim to naprosto vazne. V tom slejvaku jsme prijeli do mesta Thong sala a pri cekani az to prejde kolem nas na skutru projel vtip dne: plesatej borec v kratasich s potapecskyma brylema. Vybuch smichu nasledoval okamzite. Jenom si to zkuste predstavit. Slejvak jak prase a pred ocima vam projede potapec. Nechce se mi odtud nikam. Nejradsi bych tu zakotvil a zustal tady. Tezko se mi odtud bude odjizdet, tezko.

Sloni, vlny a jiné divy

Dnesni den byl proste skvelej. Mozna by uplne stacilo napsat jenom toto, ale tusim, ze po tech padesati clancich, ktere jsem tu za dobu naseho vyletu napsal, si radi date nejake ty detaily.

nejprve ale odbocim.

vite jak se rekne „nejvice thajske“ anglicky?

„As Thai as possible“

a jak se to rekne slovensky?

„Najthajskejsie“

Slovenskou verzi musite precist nahlas, jinak to nema cenu.

Vcera jsme si koupili hru Tower. Mozna ji znate, mozna ne. Je to zalozene na tom, ze mate vez z drevenych kostek, ktere vypadaji skoro jako domino bez tecek. Ty jsou dycky po trech vedle sebe a na sebe se davaji do krize. Ukolem hrace je opatrne vytahnout jednu kostku a dat ji nahoru. Timhle zpusobem vez roste do vysky, ale zaroven ji ubyva kostek ktere drzi stabilitu. Je to hra o trpelivosti a nerozklepanych rukach, takze jak uz asi tusite – vedu v poctu shozenych vezi.

Po snidani jsme si dali dalsi hru s vezi, kterou jsem opet „vyhral“ diky svym olsovym rukam. Potom jsme sedli na motorky a jeli. Honza se byl vcera vecer projet a objevil celkem zajimave misto s vyhledem na uplne jine strane ostrova, nez kde jsme doted byli. Takze cil jsme meli. Zapomnel se ale zminit, ze to vede pres prikre kopce uprostred ostrova, ktere nemaji zadnou asfaltku. Ty cesty jsou tak pekne vymlete od vody, ktera si tece jak se ji zamane, ze tahle dnesni jizda skrz cely ostrov byla zkouska z ridicske dospelosti. Neustale prejizdeni hrbu na ceste do kopce, jizda v protismeru. Uz chapu proc tady vsude potkavame ty terenni auta. Je to proto, ze normalni auto by na tehle silnici trpelo a nektere kopce by dokonce ani nevyjelo. Potkavame tady zajimave skvosty. Treba kopec se stoupanim 20%, nasledovany kopcem se stoupanim 15% a dvema 10%. Skutry trpi. Honza ma nastesti manualni prevodovku, takze dnes do tech kopcu vozil Vercu.

Hned v pulce prvniho kopce jsme potkali slony. Ti byli ledabyle zaparkovani v okoli nejakych chatek a mistnaci tam posedavali a vykecavali. Prisli jsme bliz a oni nam nabidli prodat banany, kterejma slony nakrmime a u toho si je vyfotime. Zapnul jsem foceni vice zaberu za sebou a slo se na to. Z tehle desetiminutove show jsem si odnesl pres 90 fotek. Sloni byli uzasni a jeste lepsi byl pohled na Vercu s Honzou, kteri byli ve svem zivlu. Vypada to, ze oba chteji slona k Vanocum. A kdyby to neslo k Vanocum, tak k narozeninam. Finalni kousek nam predvedlo male slune, ktere nam ukazali za dalsi nakup bananu. Vysledek muzete videt v prvnim videu, ktere uvadime na nasem blogu. Postupne jich bude pribyvat i po nasem prijezdu, nebo hned jak se dostaneme k nejakemu internetu, ktery ma smysl.

Pote, co jsme zdolali adrenalinovou cestu skrz thajskou dzungli, jsme se ocitli na druhe strane ostrova. Jina cesta tam nevede a je to dalsi misto ze serie RNZ. Tady jsme dali klasicke koupani, nebyly tu zadne vlny, takze jsem si radne zaplaval. Po plavani obed a po obede plavani. Co vic si prat? Obedvali jsme primo na plazi. Stul vystrceny na pisku uprostred prostoru mezi restauraci a krajem vody. Jidlo bylo tak dobre, ze se nam delaly boule za usima. K jidlu jsme si dali kolecka smazene cibule v trojobalu. Cibule v trojobalu je uplne super! Je to jako kvetak nebo cuketa, ale ma to prichut osmahnute cibulky. Tohle kazdopadne zaradim do seznamu mych oblibenych jidel. Pokud jste to jeste nemeli, doporucuju ochutnat!

Odpoledne se nachylovalo a tak jsme vyrazili zase o kus dal. Potkali jsme dalsi vodopady. Tyhle mely tu vyhodu, ze to nebylo daleko od parkovani motorek a taky tam konecne opravdu neco teklo. Moc pekne misto, kdyz se clovek nezapoti zbytecnou chuzi do kopce. V tomhle hicu je jakejkoliv manualni pohyb narocnej a nemotornej. Clovek aby sebou nosil rucnik na ten pot. Jeli jsme dal…

…a dojeli na malinkou plaz, ktera nas naprosto dostala. Byly tam totiz v mori asi tak 2–3metrove vlny. Jednou za cas mozna i vetsi. Tam jsme s Honzou blbnuli nejmin hodinu proti vlnam. Byla to nekonecna zabava. Nektere vlny nas hazely treba 10metru daleko do pisku a chvilema to bylo skoro o hubu. Vyblbli jsme se tam fakt paradne. Dnes se podarilo nahrat na net docela dost fotek, takze se mrknete. Nejsou nijak upravovane, na to ted fakt neni cas.

Dobrou zpravou dne bylo to, ze tu budeme jeste cely zitrek a do Bangkoku pojedeme az ve stredu. Letadlo nam leti ve ctvrtek v noci. Prosim abyste nam nepsali zadne komentare typu „tak uz se vam to krati“ ani zadna jina hodnoceni, uzavirani, utesovani a hledani kompromisu jakoze „se v CR oteplilo na +2“. Misto toho bych uvital otazky ohledne Thajska, namety na clanky o cem jsem jeste nepsal, co pisu spatne, jestli se to da cist (kdyz to sem vlastne jenom pisu a nectu)… no a tak dal. Ted uz mi vazne vysycha inkoust v poznamkovem bloku (notepad.exe), takze se odeberu do vecnych lovist.

Ko Phangan – fotogalerie

Jedla vytahuje kostku

Tamik u veze

Sloniiiiiii

Nice to meet you!

Vlnka

Toto je vyhled z naseho uzasneho bydliste Sea Sunset Resort

Tohle je vyhled z more na restauraci u naseho bungalovu. Verca lezi nalevo.

asi takhle vypada to lezeni v restauraci

Vyhled na druhou stranu ostrova

Dalsi vyhled na klidnou plaz

Prudke stoupani

Umi Honza letat?

Neznamy clovek v objeti vlny