Defektův defekt podruhé - 24. díl Thajské expedice

Ctvrtek rano jsem se po probuzeni sel trochu rozkoukat. Vetsinou na nova mista dorazime za tmy (stmiva se tady po seste vecer), takze ani netusime kde to vlastne jsme. Navic vsechno za svetla vypada o dost jinak jako v noci. Zjistil jsem, ze nam taxikar prokazal dobrou sluzbu. Nejenom, ze mame levne ubytovani, ale i klidne misto, asi tak 100m od plaze. Kousek je i pristav soukrome lodni spolecnosti, o ktere bude jeste rec.

Ostatni se probudili o neco pozdeji a pak jsme sli na snidani. Jidlo je tu tak levne, ze vubec nerozumime tomu, jak je to mozne. Treba nase kdysi oblibena ryze s kurecim tu stoji 40B. Plechovka Coly, nebo jineho podobneho piti 15B. Pivo se slonem (uz jsem dlouho nemel) tu stoji 40B. Cenovy RNZ. Pri jidle jsme debatovali na tema zachrany Honzika.

Honza jak odjel na Full moon party s nama komunikoval pres smsky. Nakonec se ukazalo, ze zustal na ostrove Ko Phangan bez penez, bez nabijecky a s dochazejici baterkou v mobilu. Vinou nejakeho komunikacniho sumu mel za to, ze dojedeme na Ko Phangan za nim, ale nase cesta vedla na Koh Samui (tzn. kousek vedle). Puvodne jsem chtel pro nej zajet a dojet s nim zpatky na Ko Samui, ale z kdyz jsem zjistil, ze lodi jezdi jen dvakrat denne a ze by cela ta sranda stala asi 1000B celkem, tak jsem si to rozmyslel. Nasel jsem totiz jeste lepsi reseni.

V kancelari lodni spolecnosti se mi podarilo domluvit s vysmatou slecnou to, ze ja honzovi zaplatim listek z Ko Phanganu primo tady a on na miste jen ukaze pas a pusti ho na lod. V tu chvili to byla dost vtipna situace, protoze jsem slecne vysvetloval, ze muj kamarad a] je bez penez b] nevim kde na ostrove se nachazi c] mu dochazi baterka v mobilu d] nevim jestli stihne do pristavu dojet v 11 nebo az ve 4 na dalsi lod. Vzpominate na clanek Defektuv defekt? Ano, Honza opet v plne polni generuje zajimave situace.

Kdyz byl listek koupeny, smska odeslana – sli jsme si pujcit motorky. To je tady asi ta nejjednodussi vec, co muzete udelat. Pujcovny motorek jsou vicemene vsude a vsechny se shoduji v tom, ze pujcuji skutry Honda Click za 250B na den. Pujcili jsme dve, natankovali plnou a jeli jsme se podivat na velkeho budhu. To je dalsi ze serie Budhovych zlatych soch, tentokrat na samostatnem cipu ostrova. Myslim, ze by to mel videt kazdy, kdo na Ko Samui dorazi – je to zajimava podivana. Kousek od Budhy najdete obchod s moc zajimavyma sochama. Jsou to sochy vyrobene ze zelezneho srotu. Kdyz to tak napisu, zni to divne… pozdeji dodam fotky a ty to rozlousknou. Videli jste nekdy sochu Vetrelce, velkou asi 2 metry, ktera je svarena ze sroubku a maticek, hrebiku a ruznych tycek? Ja to taky nikdy nevidel. Mozna proto jsem tam u toho obchodu stal vykulenej jak malej. Nedovedu si predstavit kolik casu muselo zabrat neco takoveho udelat. Ale asi hodne, kdyz cena byla kolem 120.000B.

V tu chvili nam dosla smska od Honzika, ze ceka v pristavu. Sice nebylo uplne jasne ve kterem (je jich tu vic), ale jeli jsme to zkusit do toho co je pobliz nasemu bydleni – a ejhle – byl tam. Jeho batoh byl v te chvili v zastave v obchode opodal, kde jej vymenil za piti. Asi to byla tvrda lekce, prezit v Thajsku bez penez. Vykoupili jsme jeho batoh, sli na jidlo a pujcili dalsi motorku a jeli jsme na okruh ostrovem.

Ko Samui ma celkem rusny provoz na silnicich a zrejme nehorsi silnice, ktere jsme v thajsku potkali. Jezdi tu same motorky a nebo terenni auta (Toyota Hilux 3.0, Isuzu 3.0 atp) a pak taxiky. Ten provoz na silnicich mi trosku pripominal Phuket, ale ve skutecnosti to byl beztak jenom bezcenny prvni dojem. Phuket je totiz mnohem vetsi katastrofa. Jeli jsme se podivat na dvoje mistni vodopady. Prekonali jsme prudky kopec dolu, kde moje zabky uz pomalu rezignovaly na zvladani cleniteho terenu, abychom dosli opet k necemu, co Thajci nazyvaji vodopady, ale co je ve skutecnosti jen takovy potucek s oblyma kamenama. Proste ten kopec dolu a pak nahoru nas vycerpal o dost vic, nez co bylo ve skutecnosti k videni. Druhe vodopady podle mapy slibovaly, ze se k nim da dojet na motorce, takze jsme to zkusili. Jake prekvapeni, ze od parkoviste se muselo jit pesky a zase do kopce. Tyhle vodopady uz vypadaly o neco vic jako vodopady, ale co to bylo platne, kdyz jsem se tam citil jakoze asi kazdou chvili chcipnu vedrem. Pohoda.

Vecer jsme navstivili mistni obchodni centrum, neco jako Olympia. Sli jsme se tam podivat hlavne ze zvedavosti co tam maji a dat si nejake evropstejsi jidlo. Prolezli jsme celym supermarketem, hledajic slane pecivo. Nenalezeno. Sunka… nenalezeno. Dokoupili jsme ztracene veci (hreben a holici strojek), par dalsich kravin a sli si dat pizzu do Pizza Corner. Pokud nekdy nekde potkate Pizza Corner, tak si zbytecne nemyslete ze tam maji pizzu. To co jsme totiz dostali, byl zajimavy pokus o pizzu. Krome toho, ze to bylo tluste jako hodne tlusta buchta, to bylo velke asi mala gramodeska. Dobre jsme se pobavili, ale moc nenajedli. Pizza Corner uz nikdy prosim.

Unava ze vsech zazitku dne prevladla, takze jsme sli radeji spat. Pokracovani… bude.