Bezdomovci? a Phuket - takový druhý Bangkok - 13. díl Thajské expedice

Bezdomovci?

Zdravime vsechny, kteri ctou nas blog. Dnes jen ve zkratce, jelikoz nemame moc casu.

Rano jsme se narychlovku rozhodli, ze vyrazime na Phuket. Dovezl nas sem minibus, hned po prijezdu jsme zapujcili motorky a hledali zachod, ktery neni naslapny a nema lakavou hadicku a take neco pozivatelneho na jidlo. Narazili jsme na " restauraci " ktera vypadala, ze by to i slo. Jakmile si kluci nechali nabrat porce, jsem vedela, ze by to neslo. Jedla mel nudle s omackou, ve ktere plavalo neco co vypadalo temer jako oko. Takze priznavam, zavitali jsme do McDonalda, ktery nas zachranil pred hladem.

V tuto chvili hledame uz nekolik hodin ubytovani, bohuzel se zatim nedari zadne najit, pouze resorty, ktere stoji cca 2000 Bathu, coz je vic, nez chceme obetovat. Zkousime internet, musime neco rychle najit, jelikoz se uz setmelo.

Takze lovu zdar! A zitra sem hodime zase nejaky mega clanek.

Phuket – takový druhý Bangkok

Konecne se veci semlely tak, abych mohl zasednout a napsat vam neco o dnesni halucinaci, kterou jsme spolecne prozili. Vsechno to zacalo presne v osm rano, kdy jsme se slavnostne probudili do dalsiho dne v Thajsku. Uz predchozi noc jsme se shodli na tom, ze moc dlouho smrdime na jednom miste a ze to chce popojet. Stagnace=nepokrok. Tri noci na jednom miste je maximum, ktere na nasem vyletu chceme provozovat, byt by podminky byly sebeidealnejsi. Puvodni plan na dnesni den byl sloni trekking a vecerni presun do Phuketu. To se ale rano ukazalo jako celkem nerealne, vzhledem k tomu, ze jsme nechteli travit v nasem ubytovani dalsi noc.

Cesta do Phuketu z Krabi trva asi 3.5 hodiny a v pripade ze bychom vyjizdeli nekdy kolem seste vecer, meli bychom problem najit ubytovani v klidu. Ano, slovo v klidu je zde docela podstatne, protoze presne na tohle jsme vsadili. Radeji jsme si po snidani sbalili veci a jeli vratit motorky do Ao Nang a presunuli se lokalnim busem zpet do naseho bungalowu. V 11.30 se pro nas stavila dodavka s korbou upravenou na sezeni. Je zajimave ze v Thajsku muzou vsichni bez problemu jezdit na korbe nakladnich aut a nikomu tu na tom neprijde nic zvlastniho. V Cechach aby se clovek bal jet vzadu v pickupu. Dodavka nas dovezla na autobusak v Krabi, kde uz na nas cekal klimatizovany minivan, ve kterem jsme spolu s postarsim nemeckym parem absolvovali luxusni jizdu na ostrov Phuket.

Zhruba v pul treti jsme dorazili na ostrov, kde nas to vyplivnulo na nadrazi. Zdejsi samozrejmosti je, ze se kolem turistu sebehne parta prostych ubijecu much a jejich mutaci, kteri se vas mile ptaji na to odkud a kam jedete, jak se mate, aby pote rezignovali a stahli se tam, odkud prisli. V turisticke informacni kancelari jsme se chteli informovat na moznost byldeni a pronajmu motorek, nicmene pan z cestovni kancelare mel napilno sedet na stole a kourit cigara. I tak jsme se dovedeli zhruba smer kudy jit a dojit k pronajmu motorek.

Pronajimatel motorek zrovna spal v kresle vedle svoji stolete matky. Kdyz jsme dorazili, matka ho vzbudila a on se nas ospale ptal co bysme asi tak chteli. Chteli jsme 4 motorky, ale on mel jen dve. Zajimave je, ze tady dycky zacnou vsichni telefonovat se slovy ze museji neco overit. I tenhle pan udelal par telefonatu, jejichz vysledkem bylo, ze najednou ty motorky byly 4. Jedla dokonce dostal jednu uplne fungl novou, na ktere byly najete sotva 2 kilometry. Motorky (skutry) se tu prodavaji na kazdem rohu, zhruba za 9000B. Neni tedy divu, ze jejich pronajmem se tu zivi nejeden ospalec. Dilema kam s batohama jsme vyresili tim, ze jsme je nasemu pronajimateli soupnuli za pult a odjeli jsme shanet bydleni.

Puvodni nadseni z presunu do nove lokace vyprchavalo postupne. Zjistili jsme totiz, ze mesto Phuket je takovy maly bangkok a ze na motorkach se tu sice muzeme pohybovat, ale je to totalni masakr a zmatek. Projeli jsme si to tu pekne, jen co je pravda. Hledali jsme celou dobu ubytovani, nebo aspon naznak anglickych ceduli nekde kolem cesty. Navsivili jsme nekolik hotelu a bungalovu, jejichz cenove nabidky jsme museli odmitnout, byt to bylo uplne to nejpeknejsi co bysme si mohli prat. Zatim nejdrazsi bydleni co jsme tu meli stalo 400B na osobu a noc. Pres tento limit bychom neradi sli, vzhledem k celkovym nakladum na tenhle vylet. I kdyz je pravda, ze pivo tady stoji 50–120B, takze vsechno je jenom otazka toho, jestli si odpustime tech par piv nebo ne.

Hledani cehokoliv ve meste Phuket je silene. Nedovedu si predstavit, ze bysme treba jezdili v Bangkoku a neco hledali. Na pyramide lidskych potreb jsme se dnes pohybovali hodne nizko. Hledali jsme zachod bez hnede hadicky a taky jidlo,ktere by se dalo jist. Na benzince jsme nasli naslapny hajzl s hadickou a restaurace do ktere jsme vlezli, byla typicky mistni. Lidi tam jedli cosi z misek. Ja to nemel, protoze jsem zrovna objevoval tajemstvi keramickeho prkynka evropskeho zachodu opodal. Ostatni vypadali, ze budou kazdou chvili zvracet do rozjezeneho ztalire a tak jim nabidka jizdy do mistno McDonalda prisla jako dobrej napad. Po menu v mekovi jsme najednou skocili o nekolik pricek vys na pyramide potreb a proto jsme mohli pokracovat v hledani bydleni.

Asi kolem sedme vecer uz to zacinalo byt zoufale. Nastesti Verca zahlasila, ze jdeme hledat na internet a tak se i stalo. Byla to skvela tymova prace. Verca psala na blog ze jeste zijeme a my ostatni jsme zbesile shaneli cokoliv z ceho jenom naznakem smrdela postel a sprcha. Nasli jsme si tri adresy hostelu pobliz mista kde mame schovane bagly a potom se jelo. Cestu komplikovalo to, ze uz se stmivalo (cili se objevoval uplne novej svet), pak to,ze vsude jsou tu cedule jenom v thajstine, nikdo neumi poradne anglicky, nemame mapu mesta a v GPSce dochazely baterky. Vyborna kombinace. 8:20 stojime na recepci Phuket Backpackers Hotel a ubytovavame se. Pokoje jsou luxusni, dokonce mame i televizi a lednicku. Zapijime to pivem se slonem na dvorku naseho hostelu. Ten pocit je super. Zase jsme vyresili dalsi kapitolu naseho vyletu. Nepreju vam ten pocit beznadeje, nejistoty, zmatku, vycerpanosti, nasranosti a bezmoci, kdyz jste na druhe strane zemekoule, kde nevite kde se na vas vysype jakej druh caje, kde si pripadate jako byste byli na konci toho sveta, kde lisky davaji dobrou noc. Projizdejice ctvrtemi mesta, ktere neznate poznavate prave local heroes, jejichz obydli je proutene, plechove a nebo proste jenom smrdi jako cerstve ohrata skladka. Kde nikdo neumi anglicky, ale presto se s vami rad zakeca. Nejlepsi co muzete udelat, je otocit plynem a rychle se posunout zase o ulici dal, kde uz je to o dost lepsi.

Jestlize jsme sem jeli za dobrodruzstvim, dnesni den byl zarnym prikladem toho, jake podoby muze ono dobrodruzstvi nabrat. Nastesti je tu opet happy end, v podobe stastneho konce tohoto dlouheho dne. Jsem zvedav o jak velky kus se posuneme, pouceni z dnesniho lovu, az se budeme zase presunovat. Zitra v jedenact dopoledne jsme opet bez bydleni, protoze nas soucasny hotel ma zitra plno. Budeme tedy resit posun v mensim meritku, o dum dal. Tesime se co vlastne bude. Bavi nas to. Tomuhle se rika kurva vejlet. Dobrou noc!