Druhý a poslední den v Bangkoku - 5.díl Thajské expedice

Dnes odpoledne jsme se vydali na prohlidku Bangkoku. Tezko delat prohlidku Bangkoku, kdyz je to tak velky mesto, ze to nikdo z nas jeste nestihnul ani pochopit. Ulice jsou tu tak dlouhe a vsechny tak stejne, ze jit se nekam projit znamena automaticky jit po jedne z nich, porad dal. Takze za dnesek nas nohy boli az az. S tuktukama je to ale o dost snadnejsi. Nejlepsi je, ze se po nich ani nemusite shanet, objevi se pred nosem vzdycky v pravou chvili. Dnes jsme si jednoho z nich privolali pouhou myslenkou na to, ze bychom nekam jeli. Uz jsme jeli i 4 v jednom tuktuku, coz byla docela sila.

Na ulici uz jsme dostali odvahu ochutnat dalsi jidla – kure na spejli (maskovanej netopyr) a taky jarni rolku. Vzdycky jsem si rikal, co to muze byt ta jarni rolka – no ale ono je to vlastne dobry. Proste takovy testo do valecku a v nem smes zeleniny a koreni, to cele zalite nejakou omackou (jejiz puvod nebudu ze strategickych duvodu vubec zkoumat).

Specialitou je uz zminovany ananas, ktery mi leze cim dal vic. Tipujeme, ze tu nekde hodne blizko museji mit ananasovou farmu, nebo aspon sklad plnej ananasu. Jinak totiz neni mozne,aby stal jen 10B.

Koupili jsme si mistni simkarty 1–2-Call. Jeste nevime co s nima vsechno provedeme, ale asi se budou casem hodit. Kazdopadne to znamena, ze ja a jedla mame nova cisla, thajska cisla (+800), takze kdyby nekdo chtel psat nostalgickou smsku, tak bych radeji doporucil email.

Maji tady strasne silna a draha piva. Treba ted mam pred sebou pivo, co ma 6.4 voltu. To co jsem mel odpoledne bylo podobne a zpusobilo zajimavyho slofika. Protoze je tu ted 2.30 rano, tak bych tipoval, ze to ted nebude o moc jinak.

Bangkok rozhodne neni klidne mesto. Dnes jsme se v podstate porad snazili najit nejake klidne misto, ale bylo jich dost malo. Vetsina ulic je plna aut, jedno v kterou dobu. To znamena, ze je tu spousta smradu z nich a hlavne hluku. Zitra Bangkok opoustime, protoze to tady dal nejak nema moc zadnej smysluplnej vyvoj. Vsichni od nas chteji jenom penize (ale aspon se usmivaji) a neni tu ani kousek more.

Neverili byste jake muzou nastat v peti lidech komunikacni sumy. Je to v podstate porad zhruba tak, ze se 4 z nas na necem shodnou a ten paty vubec nevi ktera bije a nebo zaslechne jenom kousek. Paty je pokazde nekdo jiny. Vznikaji nam tu zajimave chaoticke situace, kdy 4 lidi cekaji na pateho nekde, pote to dva z nich vzdaji a jdou si koupit pivo, paty se vrati a divi se kde jsou prvni dva. Takze ve trech se ceka na dva. Pak se vrati paty a treti zjisti, ze se mu jeste chce na zachod. Nebo: jedeme vytahem do 84 patra nejvyssi budovy BKK. Prestupuje se v 17. patre. Vsichni jsme v 17.patre a chceme nastoupit na dalsi vytah. Nastupujeme do vytahu, pricemz Verca uz je vevnitr, ostatni venku. Najednou se objevi nejaka thajka, rekne ze vytah jede dolu, dvere se zavrou a verca zmizi. Cekame na Vercu. Verca nikde. Dlouho nic. OK. Vlezu do vytahu a jedu do prizemi (nastesti ten vytah mel jen dve stanice – prizemi a 17.). Dojedu do prizemi, Verca nikde. Sakra. Vyjedu do 17. patra… verca uz tam stoji, ale Honza se zase nekam podel. A tohle resime porad. Mam pocit, ze pet lidi je maximalni pocet, kdy se to jeste jaks taks da udrzet. Ale nedovedu si predstavit, ze by jel jeste jeden clovek navic, to uz by byl babylon.

A pouceni? Tentokrat radeji zadne. Jdeme spat. Zitra nas ceka vylet do Kanchanaburi, kde je most pres reku Kwaii, Tigri farma a nejake super vodopady. Sice se uz dost vsichni tesime na to super more, ale shodli jsme se na tom, ze Kanchanaburi chceme videt.

Tržiště na kolejích – v Bangkoku je možné všechno