Jak jsem prošel Izrael (díl IV.)

V roce 2010 jsem strávil jeden měsíc v Izraeli, poznával nové lidi i kulturu. Jak jsem ale zjistil, na skutečné poznání země jako je Izrael pouhý měsíc nestačí. Proto jsem se letos rozhodl do Izraele vrátit a dozvědět se o této pozoruhodné krajině zase o něco víc. Na rozdíl od loňského roku jsem letos neputoval sám, ale společně se svou ženou Zdenkou, která se projevila jako zdatný cestovatel.

Pondělí 28. 3. 2011

Z letiště v Tel Avivu jsme jeli do vesnice Kinneret, kde jsme oficiálně započali naši pěší cestu. Odsud vyrážíme z úrovně –212 metrů pod hladinou moře do kopců nad Galilejským jezerem. Večer dorazíme do Yavne´el. Žije zde komunita ortodoxních Židů, která pochází z Ruska. Věří v brzký příchod Mesiáše. Věcmi světskými se tady lidé očividně příliš netrápí – všude je nepořádek a vesnice celkově působí hodně zanedbaně.

Úterý 29. 3.

Z Yavne´el Jdeme do Kfar Tavor (městečko pojmenované podle blízké hory Tavor, česky Tabor). Do té doby perfektní značení se ztrácí, musíme víc spoléhat na mapu a kompas. Je horko, celou dobu cesta vede neobydlenými oblastmi, celý den nikoho nepotkáváme. Večer celkem vyčerpaní dorážíme do Kfar Tavor Večer trávíme ve velmi příjemné společnosti rodiny Motiho a Ruti, kteří nám připravují večeři dle starého rodinného receptu a na noc nás ubytují ve svém domě.

Středa 30. 3.

Ráno asi dvě hodiny stoupáme na horu Tavor, do nadmořské výšky 575 m. Pak ještě hora Deborah a hora Jona u Nazareta. Večer nám otvírá své brány Nazaret. Procházíme ulicemi a vstřebáváme místní atmosféru, snad každá budova zde má svou historii, svůj příběh. Město voní kořením, hlavně kardamonem, a čerstvě upraženou kávou.

Pátek 1. 4.

Po dvou dne strávených v malebném Nazaretu se procházíme archeologickým parkem Zippori, které bylo správním střediskem severní Galileje po několik století. Na sklonku dne dorazíme do Hardufu. Město samo o sobě není ničím výjimečné, to co však stojí za pozornost je ekocentrum rozkládající se v přilehlém lese. Komunita žijící v ekocentru se hlásí k myšlenkám antroposofie a večer u ohně se nám její členové snaží objasnit svůj způsob života – moc se jim to ovšem nepodařilo. Místní nepoužívají elektřinu, voda se ohřívá na ohništi, večer se diskutuje při světle svíček, veškerý odpad se recykluje. Zajímavé, ale se Zdenkou jsme se shodli, že žít bychom zde nechtěli.

Neděle 2. 4.

Tento den večer dorážíme na úpatí pohoří Karmel. Z kibucu Yagur se díváme na hřeben pohoří, které se ztrácí v mracích. Čeká nás tříhodinové stoupání do městečka Isifiya, které leží na hřebeni pohoří Karmel. Koleno opět zlobí a tak v Isifiya zůstáváme pár dní. Seznamujeme se tady se zajímavými lidmi. Třeba Bes, který je členem početné drúzské komunity, která zde žije, a u piva nám vypráví o drúzském náboženství a o životě svých druhů v izraelské společnosti vůbec. Sám Bes z navštěvování drůzské mešity vyloučený, protože si nedokáže odepřít své oblíbené pivo, což jeho náboženství vylučuje. Nebo Eliel. Je Žid, ale patří ke komunitě, která věří v Ježíše. Nemusím říkat, že i když muslimové, křesťané i židé jsou tzv. lid knihy, tedy jejich náboženství vychází z víry jednoho Boha a základem jejich víry jsou přikázání sdělená Mojžíšovi Hospodinem, navzájem se nesnáší. Vztahy mezi muslimy, křesťany, (arabští křesťané), drůzy, samaritány, židy jsou buď chladné nebo vyloženě nepřátelské.

Pondělí 4. 4.

Cesta přes pohoří Karmel je smutnou podívanou. Celá zem je zde spálená, místo loni na podzim zpustošil rozsáhlý požár. Celý den nepotkáme ani živáčka, lidem se do těchto končin příliš nechce. Abychom si spravili náladu, zastavujeme se na jídlo v drúzské restauraci a dáváme si tradiční jídlo legefen, což je závitek z vinných listů, pitu a olivy. Den zakončujeme výbornou arabskou kávou, jejíž chuť se nám vepsala do chuťových pohárků na několik dalších dní.

Další část mé cesty po Izraeli bude uveřejněna na těchto stránkách a na webu cestovní kanceláře IC Tour již příští týden. Pokud vás mé putování zaujalo, můžete se do Izraele vydat i vy. V termínu od 13. 5. do 22. 5. se uskuteční zájezd Pešky z Nazaretu do Kafarnaum. Proti mně byste však měli jednu obrovskou výhodu – kufry vám budou převezeny z místa na místo a nebudete je tak muset vláčet na vlastním hřbetu ☺ Více informací o připravovaném zájezdu naleznete zde.