Národní parky

Finsko má na rozloze 6 583 km2 celkem 22 národních parků a další nové mezi ně neustále přibývají. Polovina z nich byla založena v roce 1982, většina parků leží za polárním kruhem. Některé parky jsou výhradně člověkem nedotčenou scenérií, jiné ukazují i krajinu dříve obhospodařovanou lidskou činností. Jedinečné přírodní krásy nejdete především v oblastech rašelinišť.

Lemmenjoki

S rozlohou 2 800 km^^2^^ je Lemmenjoki největším národním parkem ve Finsku. Jeho součástí jsou kopce, močály, jehličnaté a březové lesy, a řeka, jejíž údolí je nejnavštěvovanější částí parku. Během hlavní turistické sezóny se totiž v některých jejích oblastech rýžuje zlato. Park má dobře značené cesty a stanová tábořiště.

Urho Kekkonen

Národní park Urho Kekkonen je druhým největším ve Finsku. Díky své velké rozloze ( 2 530 km2) má na území své chráněné oblasti velmi různorodou faunu i flóru. Důležité informace získáte v turistickém informačním centru ve městě Tankavaara. Ubytovat se můžete v některém ze srubů v parku, ne všechny jsou ale volně přístupné, v některých je třeba předchozí rezervace.

Pallas – Ounastunturi

Pallas – Ounastunturi o rozloze 500 km2 je třetím největším finským národním parkem. Kromě velmi dobře značených turistických stezek, tábořišť, srubů a kvalitního informačního centra se na území parku nachází dokonce i hotel. Park se rozkládá na náhorní planině a většinu jeho povrchu tvoří kopce, husté jehličnaté lesy a rašeliniště.

Oulanka

Oulanka patří mezi nejnavštěvovanější národní parky Finska. Pokrývá oblast kolem stejnojmenné řeky o rozloze 206 km2. Řeka Oulanka se vlévá do Bílého moře. Nejznámější turistickou stezkou parku je ,,Karhunkierros“, kolem které jsou rozmístěna tábořiště a sruby. Charakter krajiny je velmi pestrý, rozprostírají se zde rozkvetlé louky, divoké strže, močály, borové a smrkové lesy i jiskrné bystřiny. Velkou atrakcí jsou 2 vodopády – Kiutaköngas a Taivalköngäs.

Další národní parky

Dalšími významnými národními parky Finska jsou Rokua, Lauhanvuori, Seitseminen, Linnansaari, Salamajärvi, Riisitunturi, Hiidenportti a Pyhätunturi.

Autorem článku je Lenka Urgošíková