Velká čínská zeď

Velká čínská zeď

Zeptáte-li se kohokoli na nejznámější čínský monument či pamětihodnost, bez dlouhého rozmýšlení odpoví, že jde o Velkou čínskou zeď čili Wan-li Čchang-čcheng. Doslovný překlad originálního názvu zní „Desetitisícová dlouhá zeď“. V čínském měrném systému dosahovala totiž v době pojmenování právě 10 000 li neboli našich 5 000 km.

V průběhu staletí se její délka neustále měnila. Pod vlivem doby přibývaly nebo naopak ubývaly kilometry. Záleželo vždy na tom, zda byl čínský lid momentálně ohrožován bojovnými vpády severních kmenů a usilovně pracoval na posílení obrany, nebo zda nastalo období klidu a lidé spíše čerpali ze zdi materiál pro stavbu vlastních obydlí. Ať už v dějinách převažovala kterékoli z etap, do dnešních dní nám zůstalo zachováno neuvěřitelných přibližně 6 700 km bytelných hradeb a opevnění.

Vidí ji i kosmonauti. Anebo ne?

Velká zeď se táhne s drobnými odbočkami jako had od východu na západ podél celé severní čínské hranice, chcete-li přesněji od východního Šan-chaj-kauanu až k západnímu Ťia-jü-kuanu. Za celkovou délku bývá často uváděna již zmiňovaná hodnota 6 700 km. Skutečná délka však stále zůstává jen častým námětem diskuzí čínských i evropských odborníků. Zrovna tak je na tom i tvrzení, zda je či není Zeď vidět pouhým okem až z vesmíru. Jedni tvrdí, že je na to příliš úzká, druzí, že pokud tomu přejí mnohé z příznivých okolností, lze ji zahlédnout klidně i pouhým okem. Existuje však samozřejmě i řada faktů, o která se lze spolehlivě opřít.

Od nápadu k realizaci

Výstavbu Velké čínské zdi započal v 3. stol. př. n. l. čínský císař Čchin Š’chuang a to tím, že nakázal propojit všechna stávající severní opevnění, aby tak ochránil říši od nájezdů kočovníků. Zdaleka tedy nezačínal od píky a do roku 215 př. n. l. bylo dokončeno přes 700 km obranných valů. Na práci se podílely tisíce trestanců, otroků i běžných obyvatel obcí, v jejichž blízkosti ke stavbě docházelo. Není žádným tajemstvím, že účast na realizaci tak velkolepého projektu zaplatila řada z nich životem.
Dnešní podobu získala Zeď víceméně za vlády dynastie Ming v 15.-16. stol. n. l., kdy bylo převážně hliněné opevnění zpevněno kamením a pálenými cihlami. Použitý materiál se v různých částech Zdi rozchází. Stavitelé logicky využívali stavební zdroje vlastní vždy oblasti, kudy Velká zeď zrovna prostupovala. Jestliže v jedné části převažuje kámen, ve druhé to může být například obestavěný pevně udusaný písek atd.

Nepřestává udivovat

Velká čínská zeď ohromuje nejen svou neobyčejnou délkou, ale i ostatními rozměry. Ty se opět liší jednak v závislosti na době, v které byla část zbudována, druhak na regionu, kde se nachází. Průměrná šířka u paty Zdi dosahuje 7–8 metrů, společně s cimbuřím se honosí úctyhodnou výškou až 9 metrů. Po dlážděné cestě, jež se vine společně se zdí přímo na jejím vrcholu, mohlo jít pohodlně vedle sebe 6 koní i s jezdci. Každých 300–500 metrů narazíte na strážní věž umožňující v případě ohrožení přijímat a následně předávat výstražné kouřové či ohňové signály. Zároveň sloužily jako sklady potravin pro hlídky, které tu strážily říši proti nepřátelům. Věže jsou bezpochyby zajímavé také svým zdobením typickým pro stavitelský sloh své doby, což činí z každé z nich naprostý originál.

Jaký postoj k ní zaujmout?

Jako většina starodávných památek, tak i Velká čínská zeď je opředena tajemnou pavučinou mnohých legend a pověstí, které se díky vypravěčským schopnostem starců dochovaly i našim generacím. Hovoří o stech a tisících mladíků pohřbených v základech i o jejich dívkách, které na ně marně doma čekaly. Snad i proto nese Zeď občas také méně lichotivá přízviska jako „Zeď slz“ nebo „nejdelší hřbitov na světě“.

Objektivně vzato je téměř povinností každého cestovatele, jenž zamíří do Číny, navštívit tuto monstrózní památku. Není totiž v žádném případě náhodou, že byla Velká čínská zeď roku 1987 zapsána do seznamu UNESCO a od roku 2007 figuruje v seznamu Nových sedmi divů světa. Statisticky nejnavštěvovanější je úsek cca 100 km severně od Pekingu, kam se lze dostat nejschůdněji asi s cestovní kanceláří a průvodcem nebo pokud jste odvážnější dobrodruzi, zkuste to po vlastní ose autem, vlakem nebo autobusem.

Autor textů je a obrázků je Martina Pohlová.