Nacházíte se: Úvodní stránka > Česko > Města a místa > Sušice
Sponzorované odkazy:
Město Sušice,se svými 11 500 obyvateli, se rozkládá v plzeňském
kraji ve Svatoborské vrchovině na okraji Národního parku Šumava. Však se
mu také přezdívá „Brána Šumavy“.
Městem protéká řeka Otava.
Díky své poloze v krásné a rozmanité šumavské krajině je město Sušice
turisticky vyhledávaným místem. Ostatně má svým návštěvníkům vždy,
co nabídnout. A tak si každý návštěvník může vybrat ze široké
škály kulturního, turistického a sportovního vyžití právě to pravé
pro něj.
Podle archeologických nálezů žili první obyvatelé na území Sušice
již ve starší době kamenné.
Významnější éra osidlování začala však až s příchodem Keltů,
kteří zde pravděpodobně kolem roku 790 založili první rýžovnickou
osadu, jelikož již Keltům bylo známo, že je zdejší kraj bohatý na zlato,
o čem svědčí nálezy zlatých keltských mincí.
V této činnosti pokračovali, po odchodu Keltů, i Slované, kteří na
území přišli mezi 10. a 11. stoletím.
V roce 1233 se objevují první písemné zmínky o Sušici, kdy celá oblast
patřila bavorskému knížeti Fridrichu II. z Bogenu.
Od něj získal Sušicko král Přemysl Otakar II.. Jelikož byly rýžovnické
osady založeny na těžko přístupných místech a nemohly se dále rozvíjet,
nechal Přemysl Otakar II. Založit úplně nové město přímo u toku řeky
Otavy. To bylo dokončeno roku 1322 za vlády Jana Lucemburského, který
město nechal opevnit a dal mu městských výsad.
Jeho syn, císař a král Karel IV. Tyto výsady ještě dále rozšířil a
Sušice začala neobyčejně vzkvétat.
Po jeho smrti se vyhrotily spory mezi králem a šlechtou a Sušice byla
obléhána Jindřichem z Rožmberka. Jako královské město však slíbila
věrnost králi svůj slib dodržela.
Jinak tomu však bylo s příchodem Mistra Jana Husa. Jeho učení tak silně
zapůsobilo na sušické obyvatele, že se v následných husitských válkách
přiklonili na stranu husitů.
V 16. století i přes krizi, která nastala v celém sušickém kraji,
díky vyčerpání zásob zlata, město Sušice dále neobyčejně vzkvétalo.
Několikrát sice bylo stiženo požárem, ale přesto se vždy vzpamatovalo a
dále prosperovalo, především díky obchodování se solí, obilím a
sladem.
Pobělohorská církevní reforma a třicetiletá válka se nevyhnuly ani
Sušici. Války a drancování tak zastavily rozvoj města.
Podobná situace pokračovala i v celém 18. století.
Změna nastala až v 19. století. Sušice začala opět pomalu vzkvétat.
Velkou zásluhu na tom mělo založení továrny na zápalky, díky které
Sušice později získala slávu po celém světě.
Na počátku 20. století pokračovala výstavba dalších továren. Asi
nejvýznamnější z nich, továrna na výrobu obalů z papíru PAP, byla
založena v roce 1933.
Sušice se sice rozrůstala a vzkvétala, ale již nikdy nedosáhla takového
postavení a významu jaké měla v dobách své největší slávy za dob
vlád Jana Lucemburského a Karla IV.
V dnešní době je Sušice malebným kulturním a hospodářským městem.
Kostel sv. Felixe a kapucínský klášter – pochází
z roku 1654 a původně se jednalo o jednoduchou budovu. Teprve
v 18. století k ní byla přistavěna Kaple sv. Kalvárie.
Kostel sv. Václava – jeho nejstarší část pochází ze
13. století, zbytek byl vybudován v polovině 14. století.
V roce 1707 byl kostel poničen požárem. Rekonstrukce však proběhla až
v polovině 19. století.
Hřbitovní kostel Panny Marie – byl postaven ve
14. století, v 16. století vyhořel a při jeho přestavbě mu byla
přidána věž. V 15. století byla u kostela zbudována Kabátovská kaple,
která však zůstala zachována v původní podobě.
Poutní kaple Anděla Strážce na kopci Stráž – bývá
otevřena pouze první neděli v září o sušické pouti. Pochází
z druhé poloviny 17. století.
Opevnění města – bylo postaveno za vlády Jana
Lucemburského v roce 1322.Na památku na tento jeho počin byla vytesána
mramorová deska, která je dnes umístěna na sušické radnici. Dodnes se
zachovaly pouze jeho zbytky.
Radnice – původně byla postavena v renesančním stylu.
Přestavována byla v letech 1707, 1850 a 1898.
židovský hřbitov – je kulturní památkou. Založen byl
roku 1626.
Boží muka – je také kulturní památkou postavenou
v roce 1784.
Zde byli popravováni zločinci a pohřbíváni sebevrazi.
Pamětní deska Vojtěcha Scheinosta – vytvořena na
památku zakladatele továrny na sirky.
Lípa svobody – zasazena v roce 1919.
Kaple sv. Rocha – vystavěna na památku morové epidemie
v letech 1678 až 1681.
Voprchovský dům – je postaven v gotickém slohu,
původně zde sídlilo děkanství. Dnes je sídlem Muzea Šumavy.
Svatobor, Rozacínovský dům, Krocínovský dům, Spořitelna, Gymnázium, Sokolovna, Nový židovský hřbitov, Bývalá zemská pstruhová líheň, Empírová kašna, Kámen neštěstí.
autor: Jana Mrkvíková
Cestování patří k fenoménem této doby. Vyberte si i vy příjemné ubytování přímo od majitele na stránkách www.MegaUbytko.cz a www.MegaUbytovanie.sk.
Turisimo.cz
Přebírání textů z těchto stránek je bez svolení autora trestné.
CMS vytvořilo amedio.cz.