Lužické hory

Čedičovo-pískovcové pohoří Lužické hory se nachází v severních Čechách mezi Děčínem a Libercem a jeho malá část zasahuje i na území Německa. Na západě navazuje na pohoří České Švýcarsko a na jihu na České středohoří.
Až do 15. století bylo téměř celé území Lužických hor pokryto nepřístupnými lesy. Ty však byly z důvodu rozvoje sklářského průmyslu vykáceny a postupně nahrazovány lesy smrkovými a borovými. Ve druhé polovině 20. století byly lesy opět poničeny, tentokráte znečištěným ovzduším.
Nejvyšším vrcholem Lužických hor je hora Luž s nadmořskou výškou 793 m. Dalšími vrcholy jsou Jedlová (774 m. n. m.), Klíč (760 m. n. m.) a Hvozd (750 m. n. m.).
Lužickými horami prochází povodí mezi Baltským a Severním mořem. Pramení zde několik menších potoků a říček, jako je například Kamenice, Lužnička nebo Heřmanický potok.
Lužické hory byly v roce 1976 vyhlášeny chráněnou krajinou oblastí rozdělenou do šestnácti menších území. Mezi ty nejzajímavější jistě patří Bílé kameny, Ledová jeskyně, obě na Suchém vrchu. Dále Jezevčí vrch, Studený vrch, Spravedlnost, Klíč, Vápenka, Marschernova louka, Pekelský důl, Pavlínino údolí.

Vrchol Luže v zimě, česko-německá hranice, autor: Mirek256

Historie

Lužické hory byly osídleny již ve druhém tisíciletí p. n. l., ale jen velmi sporadicky. První osady tu založily až germánské kmeny ve 2. století n. l., které pak na tomto území vystřídali Slované přibližně v 5. století. Kvůli své poloze při hranici českého státu byly Lužické hory terčem nájezdů divokých kmenů ze severu a místem častých bojů, bylo jejich osídlení jen sporadické.
Změna nastala až po 10. století se vznikem českého státu a formováním šlechtických rodů. Jedněmi z prvních, kterým Lužické hory patřily byly rody Markvarticů, Vartenberků a Berků z Dubé. Tehdy také nastává doba největšího osidlování Lužických hor a s ním spojený rozvoj řemesel a obchodu.
Ve 13. století se v Lužických horách začíná rozvíjet sklářský průmysl. Zásluhu na tom mají rozsáhlé porosty bukových lesů, jejichž dřevo sloužilo k vytápění pecí a popel byl jednou ze surovin k přípravě sklářského kamene. Ostatně výrobou skla je zdejší kraj známý dodnes.
V 15. století se zde utvořila konečná podoba česko-německé hranice a již zůstala nezměněna.
V 16. a 17. století bylo území Lužických hor, stejně jako zbytek Českého státu drancováno válkami, ale naštěstí se dokázalo brzy vzpamatovat.
V 18. a 19. století nastává další rozvoj řemesel a obchodu.
V 19. století byla dokonce tato oblast považována za nejrozvinutější z celého Rakouska-Uherska.
20. století přineslo do Lužických hor změnu teprve až po druhé světové válce, kdy bylo odsunuto, dosud převažující německé obyvatelstvo a Lužické hory byly uměle osídleny českým obyvatelstvem.
V současné době jsou Lužické hory především oblastí sklářství.

Turistika

Turistika se v Lužických horách začala rozvíjet teprve v 19. století. V této době začaly být zakládány první turistické spolky, budovány první turistické chaty a vytvářeny první stezky, cesty a vyhlídky.
Období po druhé světové válce sice znamenal pro oblast turistiky útlum, ale již konec 20. století celou situaci napravil. Zejména poslední desetiletí 20. století mělo pro rozvoj turistiky obrovský význam. Se sametovou revolucí a pádem železné opony nastal příliv zahraničních turistů a malebná krajina Lužických hor tak mohla být konečně oceněna.
Lužickými horami vede nesčetně turistických stezek a cest. Nejvýznamnější jsou tyto čtyři:
1) Kamenický Šenov – Kytlice
Kamenický Šenov – Panská skála – V Lomu – Klučky – Kytlice
2) Jedlová – Jiřetín pod Jedlovou
Jedlová – Tolštejnská cesta – U Ranče – Jedlová hora – U sjezdovky – Křížová hora – Jiřetín pod Jedlovou
3) Okolí Nového Boru
Nový Bor – Klíč – Svor – Rousínov – Cvikov – Údolí samoty – Nový Bor
4) Okolí Světlé pod Luží
Horní Světlá – Chata Luž – Pod Ptačincem – Stožecké sedlo – U Jána – Přehradní nádrž Naděje – Horní Světlá.

Město Kamenický Šenov, autor: Chmee2

Památky

Grabštejn – gotický hrad a zámek pocházející pravděpodobně ze druhé poloviny 13. století. Jeden z jeho majitelů, Jiří Mehl ze Střelnic, ho nechal přestavět v renesančním slohu. V dnešní době je zámek rozdělen na Dolní a Horní. V Dolním zámku je cvičiště armádních psů a Horní zámek je přístupný veřejnosti.
Tolštejn – starý hrad zničený za třicetileté války. Dnes zde stojí pouze pozůstatky.
Oybin – původně hrad a klášter. V roce 1577 byl zničen požárem.
Lemberk – byl původně strážní hrad. V 16. století byl přestavěn na renesanční zámek a v 17. století získal svou barokní podobu.
Sloup – je bývalá barokní poustevna ve skalách.

Hrad Grabštejn – pohled ze severovýchodu, autor: Roman Kursa

autor: Jana Mrkvíková