Havířov

O městě

Statutární město Havířov má 83 tisíc obyvatel a rozkládá se v ostravsko-karvinské průmyslové oblasti. Havířov je rozdělen na 8 správních částí a městem prochází důležitý silniční tah z Ostravy do Českého Těšína.
Havířov leží v mírně členitém terénu a protéká jím řeka Lučina.

Historie

Havířov je nejmladším městem České republiky. Důvodem k jeho založení byl nedostatek bytů pro horníky pracující v ostravských a karvinských dolech.
Roku 1947 byla zahájena první výstavba panelových sídlišť na územích obcí Šenov, Šumbark, Dolní Bludovice a Prostřední Suchá.
V roce 1949 byli dokončeny první domy a pokračuje další výstavba v Dolní a Prostřední Suché.
V roce 1953 zde dokonce začíná fungovat první provizorní knihovna.
Dne 4. 5. 1955 je Havířov oficiálně prohlášen městem a jsou mu udělena městská práva.
V následujících letech je město dále rozšiřováno, jsou stavěny nová a nová sídliště, ale také školy, obchody, nemocnice a kulturní objekty. V roce 1960 jsou k Havířovu připojeny obce Šumbark, Dolní Bludovice, Životice, Dolní Suchá a v roce 1974 až 1975 následují obce Dolní Datyně a Horní Suchá.
Poté opět následuje výstavba dalších bytů, dalších kulturních a společenských objektů.
Havířov si díky rychlosti a kvalitě svého vývoje získal jedinečné postavení mezi městy České republice a svou jedinečnost si udržuje do dnešních dob.

Evangelický kostel, autor: Darwinek

Památky

I když je Havířov velmi mladým městem najdeme na jeho území řadu význačných pamětihodností, které jsou součástí bývalých samostatných obcí, které se staly částmi Havířova.
Empírový zámek s parkem – první záznamy o tvrzi se dochovaly z roku 1588, ale předpokládá se, že tvrz byla postavena již v 15. století. V 18. století byl na jejím místě vybudován barokní zámek. Ten však v roce 1823 poničil požár a oprava zámku proběhla v empírovém slohu. Od roku 1845 byl však zámek neobydlen a postupně chátral. Tomu byla učiněna přítrž až v roce 1997, kdy celý zámek prošel kompletní rekonstrukcí a od roku 1998 je přístupný veřejnosti.
Kotulova dřevěnka – je roubená lidová stavba z roku 1781. Patří k nejstarším stavbám svého druhu na Těšínsku. V dnešních dobách je v ní umístěna expozice bydlení znázorňující způsob života na přelomu 19. a 20. století.
Evangelický kostel – je největším kostelem svého druhu v této oblasti. Byl postaven v letech 1782 až 1784 v klasicistním slohu. Jeho interiér se pyšní bohatou výmalbou.
Kostel sv. Markéty – zděný barokní kostel s prvky klasicismu z let 1786 až 1792 stojí na místě původního dřevěného kostelíka postaveného na počátku 14. století. V roce 1490 kostel získal svůj největší zvon.
Kostel sv. Anny – je empírová stavba z konce první poloviny 19. století. Do současné podoby byl přestavěn v letech 1967 až 1971. Spolu se zámkem tvoří jednu z dominant Havířova.
Sorela – je územím s obytným souborem postaveným v 50. letech 20. století. Celý obytný soubor je stavěn v renesančním duchu.
V roce 1992 byl vyhlášen ochranným obytným souborem. Sorela je cenná pro své urbanistické řešení výstavby.
Kulturní dům Petra Bezruče – je součástí chráněného obytného souboru Sorela. Nalezneme zde Městské kulturní středisko a minigalerii. Má dva sály, malý a velký.
Kino Radost – je také součástí obytného souboru Sorela. Budova je postavená v duchu jihočeské renesance a právě zde proběhlo v roce 1955 prohlášení Havířova za město.
Dětský park – je jedním z největších dětských parků v České republice. Architekti se při jeho stavbě inspirovali až v daleké Švédsku. Nachází se v centru Havířova.
Památník životické tragédie – dne 4. srpna 1944 došlo v životické hospůdce k přestřelce mezi partyzány a gestapem.
Za pouhé dva dny na to bylo gestapem zavražděno na 36 obyvatel z Životic, Dolního Těrlicka a Horní a Dolní Suché.
Na památku této tragické události byl architektem Františkem
Swiderem vybudován památník. Ten má podobu matky s dítětem, která se sklání nad padlým mužem. V roce 1984 byla u památníku postavena budova ve které dnes sídlí Muzeum Těšínska.
Přírodní památka Meandry Lučiny – jedná se o říční zákruty řeky Lučiny v hliněných naplaveninách, které neustále mění svou polohu a tvar.

Kulturní dům Radost, autor: Tedmek

autor: Jana Mrkvíková