Česká kuchyně

Charakteristika

Česká kuchyně je kuchyní, jejímž základem se staly suroviny, které se daly vypěstovat doma. Patří mezi ně především brambory, luštěniny, obiloviny a maso.
Z hlediska racionální výživy sice česká kuchyně není příliš zdravá, ale jedno se jí upřít nedá. Dokáže vykouzlit báječné chutě ze zdánlivě prostých surovin.
Během svého vývoje byla ovlivněna vlivy kuchyní sousedních států, některé pokrmy zde zdomácněly, ale česká kuchyně si i přes to všechno zachovala svůj ráz a jedinečnost.

Historie

Česká kuchyně se utvářela spolu s českým národem. Nejprve ji ovlivnil keltský, později slovanský původ obyvatel území českého státu. Lidé v těchto dobách plně využívali všech dostupných surovin, které získávali nejdříve sběrem a lovem, poté živočišnou a rostlinnou výrobou.
Hojně se konzumovaly obiloviny, luštěniny, houby a lesní plody. Velmi ceněné bylo mléko, vejce a sýry. Maso bylo součástí pokrmů jen vzácně.
S postupem času a rozvojem řemesel se rozvíjela i česká kuchyně. Vedle typické přípravy masa – vaření, se začínají používat i jiné typy úprav jako je pečení na roštu nebo na rožni, nebo uzení. Řezníci vedle syrového masa začínají také nabízet uzené maso a šunku.
V 15. století se do popředí oblíbenosti dostává jemné a sváteční pečivo, začínají se vyrábět uzenářské výrobky.
V 16. století zažívá česká kuchyně velký rozkvět. Dováží se exotické koření, dosud neznámé ryby, cizokrajná zvěřina.
Velký vliv na přípravu pokrmů začíná mít zahraniční kuchyně, především francouzská, italská, španělská a anglická.
Velký vliv na českou kuchyni mělo objevení Ameriky a především brambor. Ty zde velmi rychle zdomácněly a snad žádný jiný národ na světě nezná tolik druhů úprav této rostliny.
17. a 18. století prohloubilo rozdíl mezi kuchyní vyšší a střední vrstvy a chudých lidí. Zatímco vyšší a střední vrstva si dopřávala různé lahůdky z masa, pokrmy chudých lidí obsahovaly především potraviny rostlinného původu a jen vyjímečně v nich figurovalo maso.
Rozvoj průmyslu, který ovlivnil celé 19. století se samozřejmě promítl i do české kuchyně. Byl vynalezen rafinovaný cukr a v české kuchyni se poprvé objevil knedlík, který se později stal národním jídlem.
Po první světové válce se česká kuchyně velmi zjednodušila a po druhé světové válce se v ní začaly objevovat i prvky racionální výživy.

Stravovací návyky

Stravovací návyky českých obyvatel se příliš neliší od ostatních národů. Tak jako všude ve světě i Češi konzumují tři hlavní jídla denně – snídani, oběd a večeři.
Snídaně – je většinou Čechů nejopomíjenější jídlo dne. Přitom má je z hlediska správné výživy tím nejdůležitějším jídlem dne. Nejčastěji se konzumují müsli, jogurty, pečivo a různě upravená vajíčka.
Oběd – v Česku je hlavním jídlem dne. Většinou je sestaven z polévky, hlavního jídla a dezertu. Polévky rozlišujeme na vývary, např. hovězí nebo drůbeží nebo na zahuštěné, jejichž základem bývá maso, zelenina nebo luštěniny. Hlavním chodem je často různě upravené maso přelité omáčkou a příloha. Jako dezert se podává moučník.
Večeře – k večeři je povětšinou jen lehké jídlo, často jen salát a pečivo.

Chléb, autor: daisybush

Úpravy masa

Maso je základem české kuchyně. Nejčastěji se používá drůbeží, vepřové a hovězí, méně často pak skopové, zvěřina nebo ryby.

Omáčky

Omáčky jsou typickým znakem české kuchyně. Servírují se společně s masem. Jejich základem je vývar a bílá mouka.
Vybrat si můžeme např. omáčku houbovou, rajskou, křenovou atd.

Přílohy

Přílohy jsou poznávacím znakem české kuchyně. Takovou typickou přílohou jsou třeba knedlíky. Ty na území Česka sice původně přišli v 19. století pravděpodobně od tyrolských horalů, ale velice rychle zde zdomácněly a staly se takřka národním pokrmem. Připravovat je můžeme jako knedlíky kynuté, chlupaté nebo bramborové.
Česká kuchyně samozřejmě zná i jiné přílohy jako jsou různě upravené brambory, luštěniny nebo těstoviny.

Tradiční české pokrmy

Z masa se připravují jídla jako svíčková na smetaně, Moravský vrabec nebo Vepřo-knedlo-zelo.
Pokud jsme hovořili o knedlících jako příloze musíme si je zmínit i jako samostatné jídlo a to jejich sladkou úpravu, kdy jsou plněné ovocem, posypané tvarohem a přelité rozpuštěným máslem.
Dalším typicky českým pokrmem jsou bramboráky. Ty se dají konzumovat buď jako příloha k masu nebo jako samostatný pokrm.
Některé tradiční české pokrmy jsou vázány k některému z krajů v Česku. Sem patří třeba olomoucké tvarůžky, pražská šunka nebo chodské koláče.

Houskový knedlík, autor: daniel spils

autor: Jana Mrkvíková