Plovdiv

Druhé největší město Bulharska vábí turisty na nejedno lákadlo. K vidění jsou zde jak široké bulváry obsypané obchůdky, tak starobylé památky s nádhernou výzdobou sklánějící se nad klikatými uličkami historického centra. Přijíždějí sem všichni, toužící zažít nenáročnou dovolenou, poznat něco z Bulharské historie a nevzdávat se přitom vymožeností a radovánek, jenž nabízí ruch velkoměsta.

Fakta a čísla

Plovdiv leží ve střední částí Bulharska v oblasti zvané Thrácká nížina. Je administrativním centrem Plovdivského ortágu (kraje). Díky své poloze je Plovdiv už odpradávna významnou dopravní křižovatkou. Rozkládá se, podobně jako Řím, ne třech pahorcích, mezi nimiž protéká řeka Marica. Žije zde přibližně 380 000 obyvatel. Oproti Sofii je tedy zdejší populace téměř čtvrtinová.

Historie

Ne každé město se může pochlubit, že bylo postaveno někým tak významným jako byl Filip II. Makedonský zakladatel Plovdivu v té době známému jako Philippopolis (Filipovo město). Po dobytí Thrákie Římany se v názvu objevilo geografické rozložení města a Plovdiv se jmenoval Trimontium (Tři pahorky). Stejně jako v celém Bulharsku se i zde vystřídalo několik cizích vlád, až byl nakonec roku 1885 připojen k samostatnému Bulharsku.
Důležitými mezníky v novodobé historii města se staly roky 1852 a 1933, kdy se zde konal první nejprve národní a později mezinárodní veletrh. Další z nich pak nejen, že zajistily Plovdivu světový věhlas, ale také přilákaly množství návštěvníků, kteří by jinak město bez povšimnutí minuli.

Zajímavosti

Nejpřitažlivějšími částmi je bezesporu Staré a Nové město. Ve staré části máte možnost navštívit starobylou mešitu Džumaja Džumíja či některý z pravoslavných kostelů. Hezký výhled na město se vám naskytne, vydáte-li se na nejvyšší z místních vrcholků, kde navíc naleznete pozůstatky římských staveb.
Tepnou celého města jsou bulváry Kňaz Alexandri a Kňaz Boris s přilehlými náměstími. Zde můžete popustit uzdu své nakupovací vášni či strávit příjemné odpoledne a večer procházkou nebo jen posezením v jedné z mnoha kaváren.

Autorem článku je Jan Šimeček