Nasebar

Památkami a historií je doslova nabito město Nasebar (někdy také Nasebr). Město jako by chtělo světu ukázat pravou tvář bulharských měst s jejich lidovou architekturou, klikatými uličkami a restauracemi s místními specialitami. Nechybí zde samozřejmě ani dlouhá písčitá pláž s bohatou nabídkou vodních sportů.

Fakta a čísla

Tento bulharský poklad najdete pouhé dva kilometry od Slunečného pobřeží. 35 kilometrů jižně od něj leží město Burgas i s jeho mezinárodním letištěm, jenž je pro mnoho turistů vstupní branou do k plážím jižního Bulharska. Nasebar se rozkládá na velkém poloostrově spojeném se zbytkem země jen úzkou pevninskou šíjí.

Historie

Prvopočátky města se datují do doby před čtyřmi tisíci lety, kdy zde bylo založeno město Masmbria. Později bylo přejmenováno na Mesemvria. Dnešní název město získalo od slovanských kmenů. Ve starověku byl Nasebar významným obchodním centrem a dopravní křižovatkou. Peníze plynoucí z obchodu umožnily místním stavět krásné domy, vybudovat rozsáhlou kanalizační síť a pevné hradby chránící město před útoky loupeživých hord. Nasebar měl dokonce i své vlastní mince, jež se zde razily. Od prvního stol. př. n. l. město patřilo k římské říši. V průběhu dalších staletí se zde vystřídalo množství cizích vládců, kteří Nasebar získali buďto válečnými výboji nebo jej koupili.

Zajímavosti

Množství obchodníků, kteří se zde za ta staletí setkávali a usazovali, s sebou přinesli i své kulturní a hlavně náboženské zvyky. Některé prameny dokonce uvádějí, že Nasebar je městem s druhým největším počet církví na jednoho obyvatele.
Za návštěvu rozhodně stojí budova 25 metrů starého biskupství v samém středu města, prastarý Starý metropolitní kostel nebo turisty nejobletovanější kostel Krista Pantokrata.
O poněkud světštější zábavu se v Nasebaru starají mnohé bary, restaurace a diskotéky, jichž je zde opravdu požehnaně. Oblíbenost tohoto letoviska jen umocňuje průzračně čisté moře a množství vodních sportů nabízených na místní pozvolně se do moře svažující pláži.

Kristus Pantokrat, autor: Spiritia

Autorem článku je Jan Šimeček